Výlet

Bobříci mají rádi přírodu a svůj klid. Ale minimálně jednou tomu tak nebylo. Krátký příběh slečny Petromily pro bobříka toulavých bot vám vysvětlí, proč mají bobříci rádi klid.

-*-

Kousek za Prahou, směrem na sever, se rozkládá malé město. Je celé obklopené nádhernými a hustými lesy. A ano, hádáte správně! Žijí zde bobři. Spokojení, zdraví, dovádějící a šťastní. Každou neděli se vydávali na procházku. Jenomže lesy i chráněné parky už měli prozkoumané a tak se rozhodli pro výlet do města. Sbalili si svačinu a vyrazili. Vedeni zvědavostí a touze po dobrodružství, nenechali se odradit od nebezpečného výletu. Vábeni zvláštními, nikdy nepoznanými zvuky a pachy.

Cesta probíhala celkem hladce. Bobři byli trochu nesví a nervózní, ale ve víru města bojovali vlastně statečně. Když se dostali do centra města, byli děsivě zklamáni. Došlo jim, co je vlastně město zač. Všude hluk, smog, málo trávy, zeleně i stromů, voda žádná, o mechu nemluvě. Tlapky měli otlačené z betonu a hrubých chodníků. Ve středu města pak objevili park s fontánou. Rozhodli se tam na chvíli spočinout. Pojedli svačinu a po společné poradě se domluvili, že půjdou zpět domů. Jenomže neuměli najít cestu ven z města. Bloudili a bloudili.

Později došli na obrovskou světelnou křižovatku. Neznalí značek ani semaforů, rozhodli se přejít rušnou silnici. Vylekání náhlými nepříjemnými zvuky, skřípěním kol a vřeštícími brzdami se rozprchli do všech světových stran. Nastal šílený zmatek. Všude pobíhající nešťastní bobři, semafory blikaly jako šílené, auta zmatkovala, troubila, předjížděla se. Mezi auty pobíhali splašení bobři, bojíc se jeden o druhého. Nakonec se provoz úplně zastavil a zkolaboval. Byli přivoláni záchranáři ze Zoo a pomohli bobrům najít cestu zpět do jejich rodného kraje. Od té doby se bobři již nikdy ve městě neukázali. Už se nenechali zlákat žádnou zvědavostí. Spokojeně si žijí ve svém kraji a drží se toho, co dobře znají.