Kouzlo náhody

Máte rádi básně vyjadřující city jednoho člověka k druhému? Pak se vám bude líbit báseň od pana Alexe. Bobříkovi veršů přišla kouzelná! -*- Náhoda tomu přispěla, potkali jsme se jednoho dne v malé pražské kavárně, jiskra přeskočila. Nervozita musí stranou, když na Petřín stoupáme. Navzájem se poznáváme, hodiny nám plynou. Schovaní jsme ve tmě a ve světle měsíce nejsou vidět rudé líce. Přitul se blíž ke mně. Srdce mi buší, když tě beru za ruku bez jediného zvuku, dívám se ti do očí. Stačí jeden polibek, hlava se mi točí, jak na kolotoči, chci další tvůj dotek. Noc to byla dlouhá, doma až v pět ráno však nikde není dáno, kdy se končit má. Takhle jsme se poznali, na Petříně na lavičce, odhodlal jsem se políbit tě, takhle jsme se zamilovali. A co se dělo dál? Směju...

Autor : dne 01/03/2021 | Literární bobříci, Bobřík veršů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Skutek, jež nejde odčinit

Příběhy s městskými legendami bývají někdy až děsivé. A možná by bylo lepší je vyprávět v rámci jiného příběhu. To si alespoň myslela slečna Indris a tak si nyní můžete přečíst příběh o Johnovi, který se již brzy seznámí s městkou legendou z jeho bydliště… -*-   Bylo chladno a podzimní vítr hnal po ulicích spadané listí. To se mísilo s popelem a dalšími odpadky, které ještě nestihli metaři toho rána odklidit. Všudypřítomná mlha jako hustý závoj halila celé město. V Levinportu už tomu snad nemohlo ani být jinak. Již přes dvě staletí byl zdejší vzduch plný popela a zplodin z továren.    John se bezcílně potloukal ulicemi. Nějak ho dnes nic nebavilo. Neměl chuť vyběhnout do polí, obklopujících město, ani se vydat na výpravu po rozpadlých kusech hradebních zdí,...

Autor : dne 01/03/2021 | Literární bobříci, Bobřík městských legend | 0 komentářů

Zimní radovánky

Pamatujete, jak jste si užívali zimu jako malé děti? Kdo by se do té doby nechtěl vrátit? S bobříkem sta chvil teď máte tu možnost. Slečna Vilja vás na chviličku do dětství ráda zavede. -*- Tu zimu bylo sněhu pomálu, dokud nepřišlo husté sněžení, kdy se sníh z oblohy sypal celé tři dny. Když se pak nebe vyjasnilo, naše vesnička byla jako v zimní pohádce. Bílo kam až oko dohlédne, sníh nejlepší kvality a my jsme se rozhodli postavit sněhuláka. Byli jsme čtyři a měli jsme spoustu energie, takže jsme se s tím nepárali, než se kdo nadál, základní koule byla tak veliká, že jsme jí už ani ve čtyřech nedokázali pohnout. Tak dlouho jsme řešili, jak na ni pak dostat druhou, až nás napadlo tu kouli vydlabat. Nakonec jsme místo sněhuláka měli prostorné...

Autor : dne 01/03/2021 | Literární bobříci, Bobřík sta chvil, Ze STOklas | 0 komentářů