Psaní pro Angelu QuickBow

Věnuje Indris Elwinor…

Tuto básničku bych chtěla věnovat Angele Quick – Bow, která je pro mě nejen obrovským famfrpálovým vzorem, ale také úžasným člověkem. Mám tě moc ráda. Šťastné Vánoce.

Psaní pro Ayu Watanabe

Věnuje Indris Elwinor…

Moc děkuji za úžasný famfrpálový rok a zároveň se omlouvám za své sovy, kterými tě neustále bombarduji.

Psaní pro celý hrad

Věnují Any a Dawsonka

Psaní pro George McBrave

Věnuje Any Dawson

Psaní pro Isabell Tenebris II.

Věnuje Indris Elwinor…

Tuto báseň věnuji Isabell Tenebris, která je nejen skvělou členkou koleje a hráčkou famfrpálu, ale také vynikající návrhářkou. Krásné Vánoce.

Psaní pro Hrad

Věnuje Mischel Binghum

*

Psaní pro Hetty Londsovou

Věnuje Indris Elwinor

*

Psaní pro Mischel Binghum

Věnuje Any Dawson

Psaní pro všechny romantické duše

Věnuje Ewenlia Lerche

Psaní pro Zpytlehněva Zďáblíkova

Věnuje Indris Elwinor…

Následující báseň věnuji Zpytlehněvovi, protože je skvělý a bez něj by náš hrad byl o mnoho chudší. Ve všech směrech. Krásné Vánoce a hodně galeonů Zpýťo.

*

Čtvrtá adventní neděle

Čtvrtá adventní neděle

Historie se opakuje a Vrba by mohla vyprávět. Vždyť aktuální slečna, která se o ni stará s laskavou péčí, je toho strůjcem. To ona může za návrat jedné ze zakladatelek. Návrat, který Vrbě dala před rokem jako vánoční dárek.

Vrba se jí za milou péči snažila sama odvděčit. Však svojí výzvou zaujala spisovatele, kteří se nebáli něčeho nového. Ač Vrba doufala, že tím slečně ulehčí, nedokázala si nevšimnout, jak moc toho má její ochránkyně nyní na bedrech. A přestože se letos zdálo, že na Vrbě nepřibudou očarované sněhové vločky, věděla Vrba své. Viděla opět v očích slečny zápal, který u ní milovala. Tušila, že se něco chystá. Nevěděla, o co půjde, ale těšila se. Třeba to má být překvapení i pro ni samotnou…

S vědomím, že se blíží Štědrý den, a tušením, že bude čímsi výjimečný, požádala Vrba studenty sedící na jejích kořenech o zapálení všech čtyř svící adventního věnce.

Třetí adventní neděle

Třetí adventní neděle

Ohlížení se za minulostí může být smutné. Ale v určitou chvíli si uvědomíte, že už smutnit nechcete, a tak se soustředíte jen na krásné vzpomínky.

Příchod další slečny, která si vzala vládu nad čítárnou pod svá ochranná křídla, byl tentokrát plynulý. Ani Vrba sama by nedokázala vybrat lepšího nástupce a s radostí svěřila své vrbové proutky do rukou slečny, která – tak jako všechny předchozí – v začátcích hýřila nápady a nadšením. Společně si užily spoustu krásných chvil a přivítaly na břehu jezera davy čtenářů a spisovatelů.

A tak ve chvíli, kdy slečně začaly docházet síly, Vrba nesmutnila. Věděla totiž, že to znamená jediné: novou tvář, novou krev, nové příběhy. Poprvé se tak neloučila s odcházející slečnou smutnými zvadlými proutky. Stála vzpřímená a svými lístky obsypanými větvičkami jí mávala na cestu a přála jí jen mnoho štěstí.

Radostné vzpomínky zažehly plamenné kouzlo a pod Vrbou se na adventním věnci rozzářily tři svíce.

Druhá adventní neděle

Druhá adventní neděle

Vrba nadále setrvávala v nostalgické náladě. Vždyť adventní čas se ke vzpomínání hodí – byť nemusí být vždy veselé.

Vzpomínky na odchod jejích zakladatelek bolely stejně jako tehdy. Ale i v tom smutku dokázala Vrba najít něco krásného. Myšlenka na seznámení tehdy ještě se studentkou, která byla nejprve horlivou výpomocí, aby posléze převzala otěže vlády nad čítárnou, vyvolávala ve Vrbě hřejivé pocity.

Nová mladá krev přinesla druhou várku nadšení, při kterém se do čítárny přidalo mnoho nových svitků s poezií a prózou. Ale každý z nás máme jen omezené množství energie a i tato slečna začínala postupně mít méně času. A Vrba tak byla ráda za každou volnou minutku, kterou si pro ni slečna dokázala ukrást.

Smutek, který prostoupil Vrbu, neměl dlouhého trvání. Zahnal jej plamen dvou hořících svící adventního věnce.

První adventní neděle

První adventní neděle

Celý svět vstoupil do adventního času. Času, který by měl být plný klidu a pohody. Namísto toho lidé spěchali a nikdo si nedokázal najít chvilku času pro sebe. Jen Vrba tu stála s pohledem upřeným k hradním zdem a vzpomínala na ženy, které utvářely její životní cestu.

První dvě byly tehdy velmi mladé. Čerstvě oblékly profesorský hábit a byly stále plné elánu a nadšení. Ony dvě založily čítárnu a společně v ní strávily první čtecí Vánoce.

Vrba vzpomínala na to, jak se tu pohodlně usadily a daly se do čtení, které prokládaly psaním svých vlastních děl. U toho upíjely horkou čokoládu a smály se tak nakažlivě, že se k nim připojilo mnoho studentů a profesorů. S radostí vzpomínala na ty chvíle a hledala v nich útěchu, když si připadala osamocená.

A pak se pod jejími větvemi zjevil adventní věnec a vzplála na něm první svíce.