Na křídlech strachu

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes.

*

„Dave?“ špitla Nicol, šimrajíc ho svými dlouhými kaštanovými vlasy na hrudi. Prstem mu kreslila na svaly různé obrázky, které ji napadly. Právě dokončila poslední kresbičku. Pousmála se, byl to symbol pro muže. Pro toho nejlepšího muže na světě.

„Mhm?“ zabručel, ale neotevíral oči.

Nicol sledovala linii jeho nahého svalnatého těla, stále se toho pohledu nedokázala nabažit. „Dostala jsem chuť na zmrzlinu…“

Dave otevřel oči a vrhl na ni nevěřícný pohled. „Zmrzlinový pohár jsi měla ráno a po obědě, začínám si myslet, že jsi živa jen z té zmrzlé smetany,“ zasmál se, objal ji a políbil na čelo.

Vyvinula se z jeho objetí, halíc se do Davovy velké košile, a vyrazila do kuchyně hledat oblíbenou pochutinu. Dave se posadil na posteli a hledal, kam ve víru jejich vášně odlétly trenýrky.

***

Byla už tma a tak si Nicol na cestě do kuchyně musela rozsvítit. Žárovka zablikala a po místnosti se rozlilo příjemné světlo. Připravila si misku a sklonila se k mrazáku. Napřímila se. Měla nepříjemný pocit. Rozhlédla se po kuchyni, ale nic zvláštního neviděla. I okno bylo zataženo tmavými závěsy. Přelétla místnost pohledem a vrátila se k hledání zmrzliny.
Žárovka zablikala a zahalil krátký, ale znatelný stín. Znovu se napřímila, naskočila jí husí kůže.

„Daveeee!“ zaječela s šílenou hrůzou, až jí přeskočil hlas a strachy couvala, kam jen to šlo. Z hrdla se jí dral už jen vysoký jekot. Shodila na zem misku a ta se roztříštila na milion skleněných kousků. V záchvatu strachu nevnímala bolest a dupala po střepech, které se jí zadíraly do chodidel.

Dave se přiřítil do kuchyně, netuše, co se děje. Jeho pohled padl na zakrvácenou podlahu, střepy a vyděšenou Nicol. Přiběhl k ní a zastínil ji vlastním tělem, aby ji tak bránil před případným útokem. Ještěže nosil pantofle… Chytla se ho jako klíště, přestala ječet a vyděšeně vzlykala. Žárovka zablikala.

„Co se děje? Co se ti stalo?!“ houkl na ni. Srdce mu bušilo. Ukázala prstem do tmavého koutu místnosti, kde se na polici zavěsil obrovský netopýr.

Dave na něj civěl s otevřenou pusou. „Jak se tam, ksakru, dostal?“ otočil se k přítelkyni. „Ublížil ti?“ zeptal se jí starostlivě a objal ji. „Je to jen netopýr…“

Nicol se konečně uklidnila natolik, že dokázala promluvit: „N-ne…“ vzlykla. „Vyděsil mě, musel tu být už předtím, měla jsem pocit, že na mě někdo zírá, když… A pak se tu strašně zatmělo a já ho viděla, jak tam letí a…“ Slzy se jí kutálely po tvářích.

„Už je to dobrý, jsem u tebe,“ konejšil ji Dave, vzal ji do náruče a odnášel ji do koupelny, aby jí ošetřil pořezaná chodidla.
Za Nicolina častého sykání se mu podařilo vytahat i ty nejmenší střepy, vyčistil ranky a obvázat jí chodidla.

„No, třeba konečně začneš nosit bačkory,“ pousmál se, když ji stavěl na nohy, aby si vyzkoušela, jestli zvládne chodit. „A teď se podíváme na tu příšeru, která ti tohle provedla…“

Došel si pro telefon, aby zavolal odchytovou službu. Když vytáčel číslo, vrátil se do kuchyně. Netopýr však na místě, kde se zavěsil, nebyl. Rozhlédl se pořádně, tak velké zvíře se nemohlo schovat do nějaké skulinky. Nenašel ho. Odložil mobil a zašel rozsvítit i do ostatních místností, aby ho mohl najít. Nebyl nikde. Všechna okna byla zavřená, ten netopýr se tam musel dostat už někdy dřív, že by si ho nevšimli? A také jak byl obrovský… Pamatoval si na malé netopýry, které ukazovali v televizních dokumentech. Bylo to zvláštní. Dokázal by pochopit, kdyby žili na nějakém hradě nebo ve velmi starém domě, že tam nějací tvorové budou žít s nimi, ale v jejich novostavbě?

„Miláčku, tys otevírala nebo zavírala někde okno, než sis došla do kuchyně? Protože ten netopýr nikde není…“

„Ne, vždyť je venku zima… Myslíš, že tady byl už dřív?“ zeptala se poděšeně, představa, že s nimi sdílí domov takové zvíře, jí nebyla zrovna po chuti.

„Půjdu se podívat ještě na verandu, jestli třeba nebyly pootevřené dveře,“ oznámil a hodil na sebe mikinu, aby tam nezmrzl. Když procházel okolo kuchyně, žárovka v ní zablikala. „Musím s tím světlem něco udělat,“ zamumlal si Dave pro sebe.

Na verandě nic nenašel. Chvíli tam stál a zíral do tmy, před jejich domem byl starý opadaný strom, který byl teď trochu osvětlený světlem z verandy. Zíral na něj, když tu si uvědomil, že na něm vidí temný stín. Rychle zaběhl do domu a vrátil se velkou baterkou. Posvítil na strom. Byl tam. Obrovský netopýr, který si zrovna protahoval blanitá křídla. Dave se zamračil, zašel do domu a zabouchl za sebou.

„Je venku, na tom starém stromě,“ informoval Nicol. „Nebudeme to řešit.“

„Mohli bychom kolem verandy rozmístit takové ty nástrahy… Prosím,“ žadonila, „byla bych klidnější.“ Dave jí vyhověl. Vydali se do sklepa. Když rozsvítili, žárovka visící na drátech ze stropu zablikala a zhasla.

„Bezva,“ zahučela Nicol. „Zrovna tady, je to tu tak strašidelné!“ Dave rozsvítil baterku. Ve staré komodě našli, co hledali – tmavou skleničku s nápisem ‚Jed na krysy‘ a obrázkem lebky se zkříženými hnáty.

„No, nic jiného nemáme, ale netopýr je v podstatě jen přerostlá krysa s křídly, ne?“ zasmál se. Když rozmístil návnady okolo domu, vrátil se. Nicol seděla v obýváku s nahlas puštěnou televizí.

„Nedáme si film o zombíkách?“ nadhodil, když se k ní posadil. Ošklivě se na něj podívala. „Promiň, dělám si legraci. Pusť tam nějakou komedii…“ Přepla palcem program, potom další. Žárovka v obýváku zablikala.

„Co s tím je?“ rozčílil se Dave. Ozvalo se cvaknutí a celý dům se ponořil do tmy.

„Dave!“ vypískla Nicol a chytla ho za paži, vymanil se jí ze sevření a instinktivně ji posunul za sebe. Neviděli nic. „V televizním stolku je malý svícen a čajové svíčky,“ zašeptala. Poznal v jejím hlase strach. Sám z toho měl špatný pocit. Zíral do chodby, zdálo se mu, že tam vidí černý stín, černější než okolní tma. „Dave…“ špitla Nicol, „zapálíš tu svíčku, prosím…“ Sledoval černou masu, nemoha se pohnout. Stín se posunul do kuchyně a zmizel mu z očí. Dave zamrkal.

„Někdo tu je,“ zašeptal. Nicol zakvílela.
Zaslechli kroky. Za sedačkou se ozvalo zachichotání malého dítěte. Strnule seděli, strach je zcela ochromil.
Náhlý a bezdůvodný poryv vzduchu donesl k jejich uším noty známé dětské písničky…
Žárovka v obýváku zablikala na tak dlouho, aby si stihli uvědomit, že před sebou vidí postavu dívky. Opět se ponořili do temnoty.
Nicol ječela, nedokázala přestat. Dave jí drtil ruku, neschopen slova nebo jakéhokoli činu. Oba hleděli do tmavého stínu před sebou. Žárovka zablikala. Ve tmě se objevily krvavě rudé oči.

„Jdu ssssi pro vássss!“ zasyčel hrubý hlas. Zahalila je obrovská černá blanitá křídla. Jekot ustal. Celý dům se opět rozsvítil a ze sedačky pomalu mizela prosezená místa a vychládal kožený potah.

---

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.