Čtrnácté okénko: Dopis

Prosinec, čas Adventu a Vánoc je úžasná příležitost vidět se s blízkými, nebo jim dát jinak vědět, že jsme si na ně vzpomněli, také čas propojení mezi světy a sdílení kouzelné atmosféry. Pod vrbu se do dnešního adventního okénka zatoulal dopis psaný právě v tomto duchu, kdy kouzelník píše svému mudlovskému příteli. Dílko od Nicholase McElena v nás zanechá trochu toho vánočního kouzla…

*

14. prosince 2018, Skotsko

Zdarec, Nialle!

Díky za dopis z konce září. Je fakt fajn vidět, jak Ti to v dalším ročníku jde. Matemantika vypadá děsně, ale jak Tě znám, vždycky jsi hledal za vším něco víc a prostě jsi o tom přemýšlel. Hodně mě překvapovalo, jaký jsi měl odhad na lidi. Takže mně trochu nejde do hlavy, že zrovna v tomto docela plaveš. Na naší škole pořád říkají, že se máme uvolnit. Prostě klídek a lehárko… Mně k tomu pomáhá horký čaj. Snadnějc dojdu k výsledku. Zkus to a třeba Ti to taky pomůže.

Já mám taky na konci roku zkoušky. Profesoři si myslí, že nemáme co dělat, ale asi je to všude stejné. Dost přemýšlím, co budu dělat po škole. Nějaké předměty mi jdou samy od sebe a u jiných strávím hromadu času. Asi bych chtěl dělat na nových košťatech. Ty píšeš, že chceš taky něco vyvíjet, a zdá se mi, že ten správce sítí nebude od vývoje košťat úplně daleko. I když do těch našich sítí se maximálně zaplete něco, co tam prý být nemá. Tak jsem rád, že nám ta podobnost vydrží i nadále! Od základky je to už šest let.

Tady ve Skotsku máme sníh už od listopadu. Křupe pod nohama a ty bílé kopce vypadají božsky. Hej, kámo, tam by se lyžovalo! Venku je ale mrtvo. Žádní ptáci, žádné ryby… Je tam ale klid. Kolem školy se většinou koulují třeťáci a čtvrťáci. Kdybys je viděl! Ještě moc neumí mířit. My taky trávili venku hromadu času, když nám bylo čtrnáct… Jednou jsme s kámoši šli stavět sněhuláky vzhůru nohama. Z krbů jsme sebrali uhlíky, z polévky mrkve a šli před večerem stavět. Dostal jsem z toho rýmu jak drak, ale doteď se směju, jak nám to nešlo. Zvládli jsme to až druhý den, kdy už tolik nemrzlo. Jenže jak profesorům říct, proč máš černé ruce, když jsi sáhl do kalhot? A jak jsme se dusili smíchem, když Roger vysvětloval, jak se mu ta mrkev dostala do kapes od džínů.

Se sněhem je sranda. Kdybych mohl, byl bych tu i přes svátky. Ale to bych se nemohl setkat s rodinou a ani s Tebou, Nialle. Mám rád to ticho tady, ale chyběli byste mi… Táta říkal, že obchodům v Atha Ciste začaly Vánoce hned to ráno po Halloweenu. A lidi že jsou otrávení. Máma ale říkala, že když mi byla kupovat dárek v Londýně, sotva začali obchody zdobit. A to mi psala před dvěma týdny. Moc tomu nerozumím, abych se přiznal. Podle táty jsou lidi každým rokem nervóznější a naštvanější, hlavně dospěláci. Taky to tak vnímáš? Tady na severu je to jiné. Víc… kouzelné a zasněžené. Ale přemýšlíme tu nad dárky. Pro rodinu i Tebe už jeden mám. Pro mámu měnivou vlnu na pletení, v srpnu ji okukovala ve výloze, a tátovi polínko z lesů za školou. Říká, že je parádní. Dal jsem mu jedno i před dvěma lety a loni mi z něj vyřezal ovečku. Je fakt nádherná. Nehýbe se, nebečí, jen stojí a leskne se v přítmí.

Co mi na Atha Ciste docela vadí… když jdu večer s rodiči ven směrem do města, jsme v ulicích sami. Jen vidím, jak se v domech střídají světla, jak je na chodníku i cestě odhrnutý sníh, když vůbec napadne, a jak spolu lidi prostě nejsou. Neslyším koledy u městského stromečku. Jen je pod ním hromada velkých barevných krabic s mašličkou. Určitě tam jsou i letos, co? Co s tím ale nadělám…

Nialle, v pátek 21. přijedu domů. V sobotu bych se za Tebou stavil. Musíš mi říct o těch sítích něco víc. Možná ještě… zeptáš se doma, jestli bychom se za Vámi mohli stavit i o Štědrém večeru? Jak půjdeme od bábi, šli bychom přes Glenlough a přinesli Vám naše cukroví. Máma už prý zdobí a prý by to brala. Říkala, že se jí líbí Vaše košíčky. Kdyby se Vám to nehodilo, řekni mi v sobotu a třeba se domluvíme na den později. I naši rodiče by se zase jednou rádi viděli. Tak… zeptej se a dej mi vědět.

Těším se na sobotu a ať tam máte hodně sněhu,

Alex

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.