Páté okénko: Kouzlo vánočního okamžiku

Kouzlo Vánoc je jedna z věcí, na kterou se nezapomíná. Kdyby však náhodou ano, připomene nám ho double-drabble kolejní ředitelky Havraspáru a dlouholeté šéfredaktorky naší čítárny, Lilien Emity Meissed…

*

Světlo lamp lemuje zasněžené chodníky. Vločka vedle vločky padá k zemi a tvoří obrovské závěje. Z nedalekého krámku doléhají melodie vánočních koled a lidé se trousí tam a zase zpátky, až po nich zbudou jen ty stopy ve sněhu, které ale o trochu později také mizí…

Dítka hledí z oken a jedno po druhém hledají zlaté prasátko, nejedno radostné vyjeknutí je slyšet, když některé z nich prasátko zahlédne. Kouzlo očekávání, vzpomínání i rozjímání je cítit ve vzduchu. Přijde, nepřijde? Ještě rychle večeři slupnout a pak popadnout prskavky, aby Ježíšek věděl, že je očekáván. Prskavky v dětské ručce září do dáli a odráží radost, kterou si má každý zapamatovat. Radost kouzelné dětské nevinnosti… Stačí pohlédnout do zasněžené krajiny a přes jiskry prskavky se zasnít.

„Mami, tati, už neprská!“
„Pst, nekřič, ať nepřeslechneš cinkání, buď tiše a hleď na tu krásu, jak vločky ve světle září, k zemi padají…“
„Cink, cink!“

Kouzelný okamžik střídá jiný, dědeček s babičkou sedí u stromečku. Jsou spolu a přesto sami.
Vtom se pod okny ozvou hlasy, klepání na dveře. Dvě srdce se rozesmějí, vždyť nejsou osamělí!

„Pojďte dál, naši milí, jen pojďte dál, pojďte, vždyť radostí nám jste. Ke stromečku jděte, Ježíšek přišel i k nám.“

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.