Podzimní ráno od Miraell
Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Ranní krajinu, stále ponořenou do tmy halí něžná mlha, která skrývá mnohá tajemství. V té mlze má člověk pocit, jako by byl jediným na světě. Nebo alespoň široko daleko. Světlo vzdálené lampy se jeví pouze jako nejasný zářivý kotouč. Obloha začíná blednout, zvolna získává své světlemodré a narůžovělé odstíny. Až se nad obzor vyhoupne slunce, které se ještě snaží hřát, leč sil mu mnoho nezbývá. Mlha se zvolna rozpadá pod zlatavými slunečními paprsky odhalujícími barevnou podzimní krajinu, kterou malíř Podzim použil za plátno. Sluneční svit se převaluje přes listy stromů zbarvené do žluta, červena a odhaluje tak pravé klenoty přírody. Vydáno v původním znění bez...
Z louže přímo pod okap
Dvanáctý díl sepsaný na téma Tak za kolik. * Doběhli ke klášteru. Doufali ve chvíli klidu na přemýšlení. Zabušili na vrata. Bylo jim okamžitě otevřeno. Vyděšeně couvli. „Ne, to nemůže být možné,“ vydechl Vypravěč. „Měli jsme pravdu. Kam jinam jste se mohli schovat,“ pronesl velitel s jizvou na krku. Salix s chlapcem se otočili. Zjistili, že jsou obklíčeni. „Proč jste se přidali na jeho stranu? Kolik vám nabídl?“ ptal se překvapeně Vypravěč. „Tady nešlo o peníze. Díky němu žijeme. Díky němu mám zpět hlavu,“ pronesl ledově. „Ale to se ještě nestalo,“ odpověděl Vypravěč, zapomínaje, že se časy prolínají. „Možná pro vás. My si ale pamatujeme den, kdy nás sťali!“ Redakční úpravy provedla Helenia...