Lampionový svět

Maminka mě pohádkami krmila, noc co noc. I přesto to, co jsem živě vídala, nebylo to pro mě moc. Bílou solí jsem si značila cestu ven, také písně jsem si zpívala. Než jsem zjistila, že je to jen sen, v noci jsem zaklínadla pronášela. Měsíc ozařoval bílou sůl, která časem zčernala. Snila jsem o nocích bez nočních můr, a tak noc bezesná začala. Černou sůl jsem do vody házela, skalky se barvily do černa. Bílé myšlenky jsem mívala, když pro mě zářila lucerna. Bledá ryba se na mě zdola dívá, ryba, co nikdy neplave. Změnila se v ženu, co je velmi lstivá, rudé rty a vlasy popelavé. Žena již na mě vrhala stín, s anděli den co den soupeří. Chladná jak zahrada bez květin, prochází mi hlavou, krkem i páteří. Chytla mě za ruku, k výšinám mě nese. Slyším svého srdce tluku,...

Autor : dne 11/17/2018 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Krádež

Osmý díl sepsaný na téma Žádám vysvětlení.   Vypravěč se musel začít věnovat důležitějším věcem. Došel k nejbližší zdi a jemně ji pohladil. „Pověz mi, copak se s tebou stalo?“ pronesl tiše. „Co to dělá?“ zeptal se vyjukaně chlapec. „Žádá město, aby k němu promluvilo,“ odpověděla Salix a naznačila, aby byl potichu. Vypravěč stál strnule několik minut. Po tváři mu stékaly slzy. „Jak jen mohl,“ zašeptal nakonec zlomeně. „Co udělal?“ vydechla Salix. „Ukradl první kroniku.“ „Co je komu do kroniky?“ nechápal chlapec. „To není ledajaká kronika. Je srdcem města. Zatím si s ní jen hraje. Pokud ji zničí, město zahyne!“ A my s ním, dodal Vypravěč v duchu. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 11/17/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů