ŠKM – Lokna havraních vlasů

Královna Magdaléna se usadila ke šperkovnici. V posledních dnech jí radost přinášela už jen vnoučata a ona vzpomínala na dřívější doby. Když mezi předměty nalezla loknu havraních vlasů převázanou bílou nitkou, pousmála se. Prstem vlasy hladila, hřály ji u srdce. Už si nepamatovala, kdy přesně je ukořistila, ale dobře věděla, k čemu se vážou…

Magdaléna byla ještě před svatbou žádanou slečnou, a to nejen pro svůj královský titul. I po svatbě se ještě několikrát zamilovala, většinou však měly její lásky jen krátké trvání; dlouho si myslela, že je schopná jen náruživé lásky na první pohled.

Čas ji ale změnil. A možná i děti. První velkou láskou jejího života byla dcera Rosalie, která jako by Magdaléninu životu dala smysl. Každé další dítě jí srdce zaplňovalo ještě více, ale teprve kolem třiceti let svého života Magdaléna zjistila, že skutečně miluje.

Milovala svého manžela.

Dřív by to považovala za nemožné. Nevybrala si ho, nezamilovala se do něj, jako se zamilovávala do jiných mužů. Ta láska vznikla postupně, přikradla se odnikud a usídlila se jí v srdci, aniž by si to Magdaléna vůbec uvědomila. Tedy až do jednoho rána.

Královští manželé často spali odděleně. Maxmilián pracoval dlouho do noci a brzy vstával, Magdalénu občas ze spánku rušily děti. Některé noci ale trávili společně, většinou tak, že Magdaléna svému manželovi předčítala, dokud neusnul. Říkal, že rád poslouchá její hlas, že ho uklidňuje.

Ten den se Magdaléna vzbudila jako první. Měla noční můru. Už si nepamatovala, co přesně se jí zdálo, ale vybavovala si, jak jí po probuzení bušilo srdce a ona neměla klidu. Vyklouzla zpod peřin a nějakou dobu přecházela po místnosti. Bála se, že kdyby z pokoje odešla a šla za dětmi, akorát by je i Maxmiliána vzbudila. Nakonec se posadila do křesla nedaleko postele a skrze odhrnutá nebesa sledovala svého spícího muže.

Jak ho tak pozorovala, všímala si, jak hezký obličej má. Už od začátku jejich sňatku si myslela, že je Maxmilián celkem pohledný, byť nebyl přímo její typ. Nos měl trochu moc dlouhý a rty úzké, na čele se mu snadno dělaly vrásky. Ale to ráno si poprvé uvědomila, že ji jeho tvář vlastně velice přitahuje; v jednu chvíli div z křesla nevyskočila a nezačala ho líbat. Raději se soustředila na drobné pohyby ze spánku, na občasné zamumlání. Na tvář se jí vloudil úsměv. Po děsu ze sna už nebylo ani památky.

Když se Maxmilián probudil, přivítala ho manželka ránem plným drobných pozorností, od polibků až po masáž ramen.

Od toho rána Magdaléna věděla, že svého muže miluje. Noci častěji a raději trávila společně s ním – ostatně, děti už zase tak malé nebyly, aby i v noci vyžadovaly její pozornost. Mezi manželi se postupně utvořilo silné pouto, které tolik let po sňatku chybělo. Někdy brzy po tom ránu, snad o několik dní později, možná o několik týdnů později, odstřihla Magdaléna loknu vlasů svého manžela, když ještě spal. Uložila ji mezi své ostatní poklady na památku toho, že i on je takovým jejím pokladem.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.