Netvor a princezna – část třetí: Linette 1/2

I To zvíře… Ta věc… Odněkud se to vynořilo, strhlo ze mě toho nenechavého opilého muže a vzápětí se s ním válelo po zemi. Zůstala jsem stát u zdi jako přibitá. Nedokázala jsem se ani pohnout, jen jsem stála, oči dokořán, pootevřená ústa. Skoro jsem i zapomínala dýchat. Pozorovala jsem scénu před sebou. Ten netvor držel muže pod sebou, svým obrovským, krvácejícím tělem doslova přišpendlil muže k zemi. Těžkýma rukama – nebo to byly spíš tlapy? Rozhodně na nich byly drápy! – drtil štamgastovi ramena. Ten řval a prosil o slitování, ale zdálo se, že netvor se mu právě snaží tesáky rozdrásat hrdlo. A potom na mě krátce vzhlédl. Jako by se chtěl ujistit, že mi nic není. Že jsem v pořádku. A já zahlédla ty zlatavé oči. To snad… „Sebastiane…“ vydechla jsem. Musela jsem to...