* Šperkovnice královny Magdalény *

„Budete si přát ještě něco, Výsosti?“ „Ne, ne, to je dobré, Anno, děkuji,“ usmála se od zrcadla na svou komornou a ta s úklonou opustila komnatu. Stařičká královna se znovu zkoumavě zadívala na odraz své tváře a pozorovala detaily. Pak vzala ze stolku kartáč a znovu několikrát pročísla dlouhé prameny stříbřitých vlasů. Zdálo se to téměř nepředstavitelné, že kdysi byly světle hnědé a leskly se jako lakované dřevo. Jak to všechno tak rychle uteklo! Královna se zastavila pohledem na dřevěné šperkovnici před sebou. Ach, ta by mohla vyprávět… S jemným úsměvem si vzpomněla na svou maminku a páté narozeniny, ke kterým tuto šperkovnici dostala jako dárek. Maminka jí tehdy kladla na srdce, že o šperkovnici se každá žena dobře stará a ukládá do ní své poklady. Již tenkrát...