Povídky z rezavého hrnce – 1. díl

Série povídek na pokračování s křížovkou na konci. Jak to bude dál? Luštěte a zjistíte to…

Sára Crewbaltová žila úplně normální život ve svém světě Strangebathnu. Tedy do té doby, než se v portálu do lidského světa udělala malá škvíra, ona skrz ní proklouzla ven a poznala svoji životní lásku. A když se nyní cvičí ve zdejším hradě, aby předávala zprávy své rodné zemi, začne se dít plno malých náhod, které na sebe navazují. Jak to dopadne s jejím světem?

Byl průměrný trénink, takový, jaké jsem s Edwardem zažívala den ode dne. Šerm, šerm, pauza, běh a zase šerm… A to vše jsme prováděli bezchybně. Já, utajená učednice, a on, velitel stráží. Riskovali jsme pro sebe život toho druhého – a proto to bylo tak zábavné. Už mi ani nevadily nakrátko ostříhané vlasy a chlapecké oblečení – vypadala jsem jako obyčejný voják, a to stačilo. Švih kordem sem, tam… A jako by zmizely povinnosti a byli jsme jenom my dva. Šestnáctiletá dívka převlečená za chlapce a velitel stráží, riskující svoje postavení a život. Proti sobě jsme vedli nemilosrdný bojový tanec, ke kterému nám hrálo svištění vzduchu a nárazy kordů. Ani se nenadál a ležel na zemi s mým kordem na zádech. Zlomyslně jsem se pousmála a zvedla ze země jeho kord. Podala jsem mu ho a v očích mi hrálo vítězství.

„A co teď? Pořád budeš tvrdit, že jsem beznadějná?“

„Tohle ale není legrace, Ci,“ řekl a odtáhl mne do hradního podloubí. V očích mu hrály dva plamínky, byl nazlobený, ale i tak hrdý. Kdyby nebyl trénink, určitě bych se rozesmála.

„To bylo naposled.“

„Porazila jsem tě jen jednou, Ere… Příště si dám pozor. Ostatní si toho stejně nevšimli, jsou tak zabraní do toho, jak jim to nejde…“

„Pokud uvidí, že jsi dobrá, pošlou tě do války. Nebo si tě všimne král, a pak vyleze na povrch, že z vojáka č. 36 je žena.“ Ten konec už jen zašeptal, a já mu rozuměla. To by se vše zkazilo.

„Dobře, jak chceš. Já jen…“ V tu chvíli zazvonil zvon na oběd.

Rozbředlá kaše s trochou cukru. Kdysi mohla chutnat docela dobře, její receptura se ale během několika let změnila jen na pár nejlevnějších surovin, takže teď chutnala tuze a hořce. S nechutí jsem se do ní pustila. Jedna lžíce, pak druhá… A najednou jsem ztuhla. Do dveří v jídelně totiž vešel ON. Král, a hned za ním princ.

„Měl jsem za to, že cvičíme své muže, aby mi věrně soužili. Aby chránili svou zem před zkázou, která se sem blíží,“ pronesl král a celá místnost ztichla. Zrádce. Někdo mu musel vyzradit naše plány. To není možné, to přece…

Nadechl se a pokračoval dál: „Ale je zde mezi námi někdo cizí. Někdo z druhé strany. Zrádce a podvodník. Dokonce jsem se doslechl,“ odmlčel se, „že je zde mezi vámi cvičena dívka. Pokud by ji kdokoli dopadl, dostane tolik peněz, co unese, a bude povýšen.“ Tím svůj projev skončil a i s princem odešel.

***

Bylo asi okolo půlnoci, když jsem se tajně vyplížila ze svého slamníku a vylezla nahoru, na cimbuří. Uvázala jsem pár osvědčených uzlů a spustila se dolů, pryč z hradu, za zeď. Tiše, jako myška, řekla by moje máma.

Vyběhla jsem pryč, z dohledu hradních stráží do lesa a zastavila se před mladým, hnědovlasým mužem, který tady na mě čekal. Dnes se ale na mne neusmál. Něco bylo špatně. Věděla jsem, co.

„Pořád se trápíš nad mými vlasy?“ nadhodila jsem. „Vždyť byly stejně jen na nic, opravdu. Pořád jsem to já, jen vypadám… jinak.“

Áres neodpověděl a stále se díval do země.

„Co se děje?“

„Změnila ses, Sáro. Nejprve vlasy, pak šaty… Jsi to ještě vůbec ty? Ta Sára, se kterou jsem se díval na hvězdy ve Strangebathnu? Nebo jsi jen její chodící stín?“

„Záleží ti snad na tom, jak vypadám? Vzdala jsem se svých vlasů pro nás. Pro to, aby Strangebathn nezanikl. Abychom pak mohli být spolu, jako dřív…“

Strangebathn. Moje domovina. Zdejší znepřátelená země, ale můj domov. Můj svět plný živých snů a úžasných lidí. Ale jednou jsem porušila bránu a vklouzla do tohoto světa, kde jsem našla Árese, tehdy patnáctiletého kluka. Jeho hnědé oči mu pořád plály a jeho vlasy barvy mahagonového dřeva taktéž. A my dva jsme se do sebe zamilovali. Chtěla jsem, aby se mnou Áres odešel zpět, do mého světa snů. Ale on měl strach. A pak trhlinu mezi světy objevil král a začal lačnit po nových možnostech. Vtrhl do Strangebathnu a mne unesl a zajal jeden z jeho bojovníků. Edward. Pochopil, že bojuje na špatné straně, a začal mne cvičit. Ne jako vzbouřenkyni. Ale jako bojovnici za svoji vlast. Za svůj život a za svoji rodinu. To vše mi proběhlo hlavou.

„A nemělo by mi snad záležet na tom, kdo jsi? Jsi vůbec ta dívka, kterou jsem poznal?“ zamračil se na mne Áres a já už neodpovídala. Nemělo by to smysl.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a otočila se zpět k hradu. Možná si ani Áres nevšiml, jak mi při tom z očí vytryskly slzy.

Co se stane příště, to se dozví ti, kdo vyluští tuto křížovku…

---

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.