Nové hobby

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

 Je tady víkendové ráno
a jak je na nástěnce psáno,
koná se dnes trénink kolejní,
kde jména na zápas se zveřejní.

Já o zápase zdát si jen můžu,
vždy při lítání roztrhnu si blůzu,
jsem totiž děsné poleno,
co je napříč vzduchem  meteno.

Včera však přislíbila mi kapitánka,
že ze mě nebude dělat jelimánka,
půjčí mi totiž koště závodní,
to prý mi pády na zem odškodní.

V noci lehce odolávám spánku,
jistě teď slíznu všechnu smetánku,
už v brzkém jitru hradem kvačím
a u toho chléb se salámem svačím.

Hřiště je zatím pusté a prázdné,
slyším jen svoje kroky rázné,
usednu na koště, odrazím se hned
a rázem cítím, že létání je med.

Kličky, zatáčky, všechno je psina,
vůbec už nevěřím, že je to dřina,
famfrpál chtěla jsem hrát odjakživa,
od nynějška létání bude má záliba.