Vzkaz lidem

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

To jednou se Vesmírem ozvala hlasitá rána a narodila se Země. Nebyly to nejpříjemnější první okamžiky života. Celá hořela a vznášela se v naprosté tmě. A k tomu do ní ještě vrážely Meteority! Inu, nezbývalo jí nic než čekat. Po miliony let si jen povídala s Meteority, které k ní stále přilétaly, a ani si moc nevšímala dvou podstatných věcí – že totiž oheň na ní pomalu uhasínal a v dáli se rozsvěcovalo malé světélko. Teprve, když už úplně uhasla a světlo bylo opravdu silné, uvědomila si to. Tak začala plout Vesmírem za světlem, zatímco na šedé kůži se jí začaly objevovat Mráčky. A tak Země potkala Slunce.
Slunce bylo to nejkrásnější, co kdy Země viděla. Krásně žhnulo a všechny planety na něm mohly oči nechat. No představte si, dostavilo se i několik chlapců, jako třeba Jupiter, Uran nebo Merkur. Země měla takové štěstí, že přišla jako třetí. Hned se rozhodla, že navždy zůstane. Dodnes se s ostatními nápadníky a nápadnicemi kolem Slunce točí a snaží se upoutat jeho pozornost.
Za ta léta si Země prošla mnohým. Tak například i ona si získala nápadníka – a tím byl Měsíc. Sice nerad viděl, jak se pořád motá kolem Slunce, ale stále se nevzdával. Stejně tak se jí po těle už tvořily sopky a zažila již mnoho erupcí. Ovšem největším problémem, se kterým se kdy musela potýkat, jsou její nynější obyvatelé. Samozřejmě tím mám na mysli lidi.
Tato stvoření dostala darem překvapivě vysokou inteligenci. A bohužel ji využili ke špatným věcem. To, co lidé vynalezli, aby mohli ještě více zlenošit, nazývají „Pokrok“. Kdyby však jen to! Kvůli těmhle parazitům je teď Země nemocná. A nikdo z planet neví, jak jí pomoci. Lidé totiž ničí její tělo a z toho teď mizí mnoho lesů. Celá ztmavla a tím to nekončí. Jestli to s ní tak půjde dál, Země určitě umře. Zkouší se bránit dalšími sopečnými erupcemi, zemětřeseními a podobně… ale moc jí to nepomáhá. Nejvíc to samozřejmě trápí (kromě Země samotné) Měsíc, který si už kolikrát říkal, že snad do ní vrazí, aby je to všechny zabilo. Ale Zemi by to ublížilo také. Tak jen doufáme, že se lidé aspoň trochu umoudří.
A kdo jsem já? Já jsem Venuše. Tenhle vzkaz posílám lidem, kteří Zemi ničí, a doufám, že to aspoň trochu Zemi prospěje.

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.