Pochodeň

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Hlídali ohniště. Plameny nesměly za žádnou cenu vyhasnout, byly jejich jedinou nadějí. Jediným ohněm široko daleko a proslýchalo se, že jsou posledními lidmi na světě. Jediné, co je dělilo od zkázy, byla právě tato hřejivá věc, jejíž původ a smysl už po dlouhé roky nikdo nechápal, jak staří umírali a mladí se rodili do nevědomosti s útržky příběhů starého světa a vědomím, že oheň je spásou. Někteří dokonce věřili, že je v něm jejich osud, a kromě dříví házeli do plamenů i sami sebe, své děti anebo své drahocenné předměty ve snaze získat více štěstí. A té mlhavé naděje. To byl i případ Nigy. Niga byla nejmladší dcerou a poslední z rodiny, která ještě do ohně nevkročila. Rodiče jí říkali, že pravou chvíli pozná a...

Ohnivý přítel

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zíral do ohně a odolával nutkání do něj vkročit. Sledoval plameny obrovské vatry, něžně olizující kusy dřeva, jak s téměř mateřskou láskou hladí vyschlá polena. Přál si, aby se stejnou něhou pečovaly o něj. Pozoroval, jak se dřevo mění v řeřavé uhlíky, a zatoužil být jedním z nich. Upřel svůj znavený zrak na jednu z jisker, jež směřovaly k nebi, přejíc si, aby v ní byla jeho zjizvená duše. Aby i ona, stejně jako tato jiskra, směřovala k nebeské bráně. Už nedokázal vzdorovat. Naposled si lokl rumu, a se stopou hořkosti zvolal: „Příteli můj!“, než vstoupil do jeho horké náruče. Redakční úpravy provedla Helenia...

O ohni

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň. Co to vlastně je? Na internetu bychom našli, že je to forma hoření, to ale pro mě, ale asi pro nikoho, kdo k němu má vztah, není dostačující charakteristika. Pro mě znamená změnu, očištění. Vyvolává ve mně také vzpomínky na to, když jsem ještě byla malé dítě a žila mezi mudly. Rok co rok jsem jezdila na letní tábory, kde jsme měli jeden večer táborák. To byla moje nejoblíbenější část tábora. Zpívali jsme, smáli se a opékali buřty. Kam se to všechno podělo? Samozřejmě jsem ráda, že můžu patřit ke kouzelnické společnosti, ale takováhle mudlovská aktivita mi prostě chybí. Redakční úpravy provedla Helenia...

Ohnivá inspirace

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň, požár, plamen, nože, co to melu, sakra, cože? Panikou mi hlava hoří, o ohni mám báseň složit! Inspirace jako svíčka zhasla, po hlavě mi teče kostka másla, múza je věc ožehavá, naděje mi zbývá planá, že se ještě probudí. Možná ji sirka povzbudí? Snad kreativní atmosféru nabudí! Oheň je však nezbeda, na názor se mě nezeptá, dělá si jen, co si umane a mně hlava prázdná zůstane. Ach jo, asi pohořím… Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Splynutí

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zpovzdálí sleduji dění kolem filipojakubského ohně a připadám si jako uhranutá. Zatímco měkká záře vykresluje tajemné stíny do krajiny, mé srdce bije do rytmu hudby společně s tanečníky, i když sama se divokého reje nezúčastním. Nemohu od nich však odtrhnout pohled. Jejich těla se pohybují tak nadpřirozeně, nespoutaně a čarokrásně a mně vázne dech. Netančí kolem ohně, ale s ním. Stali se jeho součástí, jeho plameny, jež se divoce, vášnivě zmítají v jeho rytmu. Polena se sesunou o kousek níž a stovky drobných jiskřiček vyletí vysoko do nebes a jsou jako lidé. Jasně zazáří životem, než pohasnou v temnotách noci. Redakční úpravy provedla Helenia...