Za hranicemi II – Leo

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Pokračování příběhu Za hranicemi – Ohrožení (živel oheň).

Přišla k vědomí. Zprudka se posadila a hned zalitovala, že to udělala. Žaludek se zhoupl. V hlavě se jí rozbušilo snad sto malých kladívek. Oči nedokázaly pořádně zaostřit. Chvíli trvalo, než svůj stav dostala dívka pod kontrolu.

Seděla na nějakém lůžku přikrytá teplou pokrývkou. Rozhlédla se kolem sebe. Vůbec netušila, kde to je. Ústí jeskyně kousek od moře, rozdělané ohniště, druhé lůžko. A na něm… To je ten chlap, náhle si vzpomněla. Ten, kterého jsem zahlédla, když hořelo. Beztak ten požár založil on.

Vyskočila. Musí utéct.

Žaludek jí však vypověděl službu úplně a místo zběsilého úprku se stačila jen otočit, aby se nevyzvracela přímo na sebe. Otřeseně dopadla zpět na pokrývku.

„Na, to ti pomůže,“ řekl ten cizinec a podával Elvíře plechový hrnek s nějakou tekutinou.

Neochotně ji přijala a usrkla nápoje. Páchl jako vlhké seno. Nicméně na žaludek byl ten blivajz jako pohlazení. Usrkla znovu, tentokrát víc a cítila, že mozek se začíná probouzet k životu.

Zkoumavě si prohlédla muže proti sobě. Nebyl to žádný skrček, snad kolem padesátky, vlasy jak vrabčí hnízdo prokvetlé několika šedinami, obličej zvrásněný životními zkušenostmi. A ty oči. Tak bystré zelené oči ještě nikdy neviděla. Elvíře připomínaly svěží jarní trávu po dešti.

„Co po mně chcete?“ vyjela na něj zostra. Cítila, že síly se jí vracejí. Dalo se uvažovat o útěku.

„Jsem Leo. A ty?“ ignoroval její otázku.

„Elvíra. Co po mně chcete?“

„Mám pro tebe návrh,“ přešel tedy k věci, když viděl, že nic jiného Elvíru nezajímá. „Všiml jsem si, že máš určité schopnosti, mohl bych tě učit.“

„Já žádné schopnosti nemám.“

„Ale ano, viděl jsem to. Jen o nich zřejmě ještě pořádně nevíš.“

„Jak vypadá můj dům? Je hodně poškozený?“ napadlo Elvíru najednou.

„Celý shořel. Ze zahrady zbylo jen spáleniště.“

Ta informace dívku úplně zničila. Bylo to to jediné, co měla. Stáhla se do sebe. Nezůstalo jí vůbec nic. Vůbec nic!

„Můžu tě vzít do učení,“ navrhl muž znovu.

Zvedla k němu oči. O čem to pořád mele? Náhle se jí to vybavilo. Ano, v tom ohni. Něco cítila. Něco vycházelo z jejích rukou a zastavilo ten požár.

„Ale proč? Proč mě chcete učit?“

Leo si odkašlal. Vůbec netušil, jak začít. Jak vysvětlit jednoduše celou situaci, aby ji děvče pochopilo?

„Tvé schopnosti má jen pár lidí. Dají se vytrénovat k dokonalosti. A pak – pak se může takový člověk stát Ochráncem.“

„Ochráncem?“

„Ochránci jsou skupina, která chrání naše království a především princeznu Beatricu. O té jsi jistě slyšela.“

Ano, o té Elvíra slyšela. Byla to mladá dívka, která po smrti svých rodičů převzala úlohu vladaře v zemi.

„Ale proč? Proč mě chcete učit?“ zopakovala svou otázku. Elvíra pořád nechápala, proč se zrovna o ni zajímá úplně cizí člověk. Musí mít nějaký důvod, proč jí chce pomoct.

„Já jsem také Ochránce,“ pustil se do vysvětlování Leo. „Ale mé schopnosti byly narušeny a už nejsou tak účinné jako dřív. Ztratil jsem je v boji s Daidanem, což je velice zlý čaroděj z vedlejšího království, který chtěl Beatricu unést. Ale kdyby se mi ho podařilo přemoct a zneškodnit, mé schopnosti by se mi vrátily v plné míře. A k tomu bys mi mohla pomoct ty. Sám jsem slabý, ale společně bychom to mohli zvládnout.“

Leo se zkoumavě podíval na Elvíru. Pomůže mu? Pomohou si navzájem? Mohla by to pro ni být možnost, jak se uplatnit ve světě, kde už jí nic nezbylo.

I Elvíra si to uvědomovala. A tak – po chvíli – kývla.

***

Pustili se do cvičení.

Bylo potřeba, aby Elvíra dostala pod kontrolu vládu nad ohněm. Tehdy při požáru objevila svou sílu nevědomky. Teď bylo potřeba, aby moc, která byla ukrytá uvnitř jí samotné, dostala na povrch a naučila se ji ovládat.

Nebylo to tak těžké, jak se dívce ze začátku zdálo. Po pár dnech usilovného trénování se dostavily první výsledky. Teď dokázala bez problémů zapálit a uhasit oheň.

Už se jí nedělalo ani tak špatně jako poprvé. Nyní se dostavovaly jen mírné závratě, které po vypití Leova nápoje rychle odezněly.

***

V jeskyni už žili asi dva týdny a právě dnes se měla Elvíra naučit ovlivňovat vodu. Byla z toho trošku nervózní, protože netušila, co ji čeká. Leo se ukázal jako trpělivý učitel, ale co když jí to dnes nepůjde? Co když zjistí, že není jednou z vyvolených a že to byla jen náhoda? Ochránci, jak děvčeti řekl Leo, umí pracovat se všemi živly. Ale Elvíra zatím prokázala svůj um jen ohledně ohně.

„Zaměř se na svůj čaj,“ řekl jí Leo při snídani. „Zkus zvlnit jeho hladinu.“

Elvíra obrátila svou pozornost na hrnek, který držela v ruce. Ale ač dělala, co mohla, tekutina se ani nehnula a líně obtékala stěny plecháčku.

„Nejde to!“

„Půjde to, když tomu budeš věřit!“

Věřit. Věřit. To se vám řekne.

Projela jí zlost. Hledí do hrnku a snaží se vodu v něm zhypnotizovat, aby udělala, co po ní chce. Vždyť je to směšné. Chová se jako blázen.

„Já tomu věřím!“ vyjela na něj.

V tu chvíli čaj z hrnku divoce vytryskl a pokropil dívce celý obličej. Ještě že nebyl vařící.

Leo se mohl potrhat smíchy. „To máš za to, že se u toho vztekáš,“ řekl a dusil v sobě nový záchvat smíchu.

***

To nejdůležitější, co se však Elvíra měla naučit, bylo vykouzlení vody z ničeho. Toto kouzlo bylo nutné k obyčejnému přežití. Ochránci často cestovali a ne vždy byly podmínky ideální k tomu, aby měli všechno s sebou.

Bylo už pozdní odpoledne a Elvíra seděla na pláži na vyplaveném kmeni stromu. Celý den se snažila o vytvoření vody, ale hrnek zůstával neodbytně a stále prázdný.

Krotila své vzbouřené emoce. Neodvažovala se u toho rozčílit, protože si vybavovala, co se jí stalo minulé ráno a cítila se kvůli tomu trapně. Zjistila, že je jí ve společnosti Lea dobře. Byla mu vděčná. Kdyby se neobjevil, musela by pravděpodobně pracovat u Sama, jak jí nabízel starý prodavač, a prodávat tam své tělo. Ta představa byla dívce odporná. Teď se jí naskytla možnost stát se Ochráncem. Chtěla být co možná nejlepší a nezavdat Leovi žádnou záminku, aby si myslel, že udělal chybu, když si Elvíru vybral. Byl to zvláštní chlapík, tenhle Leo. Moc toho nenamluvil, ale Elvíra velmi brzy zjistila, že je to moudrý člověk a má velké vědomosti týkající se celého království.

„Soustřeď se. No tak se přece soustřeď. Dokážeš to, je to tak snadné!“

Zase ten hlas. Dlouho ho neslyšela. Vlastně si myslela, že se jí to jen zdálo, snad v důsledku šoku z babiččiny smrti. Ale teď je to tu zase. Už ji zase někdo oslovuje. Rozhlédla se, ale nikoho cizího nespatřila. Jen Lea, který chystal v jeskyni večeři. Evidentně neměl s podivným hlasem nic společného.

Prý je to tak snadné, proběhlo Elvíře hlavou. Jasně, je to úplná brnkačka. Prostě se soustředím na dno hrnku a…

A na dně šálku se zatřpytila průzračná tekutina.

Pokračování…

---

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.