O studánce zapomnění

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

V krčmě U Brouka se scházeli pocestní z celého kraje. Jednoho večera se zastavil za partou přátel i Verbarix. Potulný kejklíř a příležitostný kouzelník. Rád prozkoumává tajemná místa, vlastně je tím skoro posedlý. No a nedávno narazil na opravdu hrozivé místo. Vlastně tam nebylo vůbec nic. Jen taková strašlivá prázdnota. A od té doby nemůže v noci dobře spát, jeho sny jsou děsivě prázdné. Budí se celý vyděšený.

Kamarádi se mu snažili pomoci, ale nikdo na nic nemohl přijít.

Krčmář je chvíli poslouchal a pak si vzpomněl, že zrovna nedávno mu někdo vyprávěl o studánce zapomnění. Je prý kdesi v hlubokém lese poblíž Lungsodu. Bohužel přes les nevede žádná stezka, ale dá se jít v noci směrem k hvězdě Putýnce. Vzácnou vodu, která vyvěrá z velké hloubky pod sopkou Vatramemorix, střeží skřítek Banyuvatn. Pokud někdo přijde a poví mu, co ho trápí, skřítek mu sám nabere vodu ze studánky do dřevěného pohárku. Po napití se na trable zapomene. Kdyby však někdo skřítka urazil a sám se napil bez dovolení, zapomněl by úplně všechno. Skřítek je hrozně upovídaný. O studánce ví málokdo a on je tam vždycky dlouho sám. Je dobré vzít mu tam nějaké čtení, a taky něco dobrého k snědku. Nejraději má makové koláče. S rozinkami.

Verbarix se zaradoval. Znělo to nadějně. A i kdyby studánku nenašel, je to další tajemné místo. On si prostě nedá pokoj.

Dalšího dne se vypravil na určené místo. K lesu dorazil za soumraku. Zrovna se dalo do deště. Studená voda se mu rozpleskávala na klobouku a zatékala pod šaty. Hvězdu neviděl, tak šel, kam ho nohy nesly. Po několikahodinovém bloudění došel na malou mýtinku u skály. Studánka! Přestalo pršet a měsíc zasvítil skrze koruny stromů. Ticho a klid by se daly krájet.

Najednou se přímo za ním ozvalo hlasité začuchání. A znovu! Prudce se otočil a spatřil malého tvorečka v modrohnědém hábitu, jak mu prohledává tlumok. Když se dostal až k balíčku s koláčky, blaženě se usmál a nakřáplým hláskem řekl:

„Skřítek Banyuvatn, k Vašim službám.“

No, co vám budu povídat. Skřítek byl nadšen návštěvou. Poslechl si Verbarixův příběh. Dal mu napít kouzelné vody, která kejklíři tak zachutnala, že ho musel od studánky odtáhnout, aby se nenapil moc a neztratil celou paměť. Povídali si spolu ještě další dva dny a stali se z nich kamarádi. Takže Verbarix se za ním čas od času zastaví a donese novinky ze světa a velkou hromadu koláčků.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.