Očista

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Sucho už panovalo několik měsíců. Ve studnách vysychaly poslední kapky vody, jezera byla den ode dne mělčí, řeky už nezpívaly šumivou píseň, a dechberoucí vodopády už dlouho svou krásou nikoho neoslňovaly. Vše bylo horší a horší. Slunce spálilo veškerou úrodu, staří lidé podléhali nemocem, a vůbec to nevypadalo, že by v blízké době měl přijít déšť.

Nayar už nějakou dobu pobýval ve vězení. Nebyl to kriminálník, byl to velmi dobrý muž, ale bezmoc ho donutila ke krádeži. Jen jednou jedinkrát přeskočil plot svého souseda a ze studny nabral půl vědra vody, aby se jeho malá dcera měla čeho napít. Soused byl však starosta, zlý a namyšlený člověk, a Nayara u svého domu spatřil a okamžitě jej nahlásil.

Na zdi byly vyryté tři dlouhé čáry; každá značila jeden měsíc, který Nayar ve věznici pobyl. Nayar byl pohublý, slabý, přesto se jeho myšlenky nevztahovaly k jeho stavu, ale k jeho dceři. Bál se o ni a doufal, že je zdravá. Nebo alespoň živá.

O pár dní později, když si sucho vzalo další oběť, přišel dlouho očekávaný déšť. Jestli se Bůh slitoval, to nikdo říci nedokázal. Déšť trval dlouho. Lidé slavili a bez ostychu polykali kapky. Jenže to, co nedokázala vsáknout půda nebo nespotřebovali lidé, se začalo dostávat do obydlí. Voda si brzy našla cestu do domů a některé kompletně zruinovala. Brzy se vsí nesla zpráva, že starosta zemřel. Brzy nato i jeho chamtivá manželka.

Voda si vzala několik dalších osob, těch chamtivých a zlých. Až když byla vesnice očištěna, déšť ustal. Povodeň sice zničila spoustu domů, veškerou úrodu, ale lidé, kteří měli srdce na tom správném místě, přežili.

Jak se říká, zatímco oheň ničí všechno, voda očišťuje a zničí to špatné, to krásné a čisté ponechá.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.