Dům v plamenech

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Žila byla kdysi jedna velmi bohatá rodina. Měla opravdu velké jmění a pište si, že se jím i ráda chlubila. Všichni měli prestižní hůlky, značkové oblečení… Žili si jak králové a ostatním, co do elity nepatřili, to dávali velmi, jak se lidově říká, sežrat.

To všechno bylo z jejich pohledu idylické – neměli nouzi, pořád si mohli kupovat víc a víc… Až jednoho dne u nich zazvonila stará kouzelnice.

„Kdopak jste?“ zeptala se paní domu.
„Jsem chudinka stará stařena. Muž mi zemřel a teď nemám kam jít. Pomozte mi, prosím. Odvděčím se vám.“
„Pche, to určitě! Akorát sem zatáhnete nějakou nemoc!“
„Ale, slečno…“
„Řekla jsem to jasně! A teď už jděte. Jen mi tu hnusíte dům.“
„Dobrá tedy. Když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém. Jsem velká ovladatelka ohně. Za vaše špatné chování ke starým do roka a do dne váš dům lehne v plamenech! Nezapomeňte na toto proroctví, slibuji, že se vyplní.“
A byla pryč.
Když se matka vrátila, řekla rodině hodně stručnou zprávu. Smála se u toho na celé kolo.
„Prej, že na nás seslala kletbu! Jenom si vymýšlela. Jak by taková stará babka mohla obelstít naše dokonalá kouzla?“

Celý rok byla rodina v klidu. Proč by je takováhle stará bába měla vyděsit? Jsou to přece jenom plané řeči. Ohnivá kouzla umí každý druhý kouzelník, obrana proti nim je tak jednoduchá! Obzvlášť ještě, když do ochrany domu investovali tolik galeonů. Co by se asi mohlo stát?

Dcera Amálie ale byla nervózní. Co když se to opravdu stane? Dnes je to přesně rok a den od toho, co byla kletba pronesena.
„Mami, myslíš, že to proroctví není reálné? Vždyť víme, že černou magii nemá cenu podceňovat.“
„Neblázni, nic to není! Už běž spát, je pozdě.“
Usínala tedy dost nervózně. Pět minut před půlnocí se stalo něco nečekaného. Stařena se zjevila v plamenech před domem.
„Za vaše chování tento dům zapálím. Měli jste šanci se ještě polepšit, teď je pozdě.“

Ráno bystrozorové našli shořený dům. Nikdo nepřežil, až na Amálii, která věděla, že není radno sílu ohně podceňovat.

Redakční úpravy provedly Helenia Kukková a Nerys Heliabel Ghostfieldová.