Z táborového deníku

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Zapálení prvního táborového ohně je velmi vážnou záležitostí, na kterou se každá duše těší, neboť jeho plameny symbolicky odemykají vrata pravé letní zábavě. A taktéž se neobejde bez tragikomických situací, na které je pak ještě dlouho vzpomínáno s úsměvem na tváři.

Jako každý správný rituál, i tento obsahuje určité body, jež je potřeba splnit před usazením se na připravené lavičky či špalky. Prvním ošemetným bodem je samozřejmě sběr toho správného dřeva, aby dobře hořelo a moc nečoudilo. Což znamená, že Kokos je rázem přivázán ke stožáru, aby se nemohl hledání zúčastnit, neboť nás minulý rok svými poleny vyhnal z tábora tak spolehlivě, jako by tam vrhl dýmovnici. Vedení se rázem ujímají Chip s Jasmínou a svými ráznými slovy (někdy i dobře mířenou šiškovou střelou či šťouchancem) za chvíli shromáždí úctyhodnou hromádku. Abych je teď nepopsala jako lenochy, což by se mi nemuselo vyplatit, nutno podotknout, že mezitím vlastnoručně přivalí několik kamenů z potoka a vytvoří z nich základní kruh ohniště. Cestou se podaří Chipovi jen jedna nedobrovolná koupel, na kterou reaguje slovy „Šák to uschne“, což je mu o chvíli později samozřejmě připomenuto.

Dalším podstatným bodem je stavba samotné hranice, chceme-li, aby oheň krásně a dlouze hořel a hezky nás hřál. Vrabec se do práce vrhne s takovým nadšením, že se zřítí do připraveného kamenného kruhu a vyslouží si tak natlučené koleno a smích ostatních táborníků. A zatímco uraženě odpochoduje trucovat za velitelské týpí, Kočičák s Beruškou se dají do stavění. Je vidět, že v tom mají dlouholetou praxi, neboť jim věž roste pod rukama jako z vody.

Následuje tedy bleskové usazení, které je samozřejmě doplněno pobíhajícími táborníky, neboť ten zapomněl kytaru, tenhle zpěvník, tomuhle chybí dokonce boty a jinému se chce ještě čůrat a támhleten… Ach jo. Bleskové tedy není. Zvláště, když Indián zjistí, že dvojice otesánků snědla během přípravy polovinu buřtů.

Nějakým zázrakem jsou všichni usazeni a netrpělivě očekáváme první oranžové plamínky vykukující zpod naskládaného dřeva. Slavnostním zapálením je pověřen samozřejmě Chip jakožto nejstarší z členů táborové posádky, což – jak se vzápětí ukáže – není nejšťastnější volba. Z promáčeného chlapce stékají potůčky přímo tam, kde by rozhodně žádné vodě neměl být přístup povolen. Namočené sirky taky neodvádějí svou práci, ať už jim Chip vyhrožuje jakýmikoli slovy v jakémkoli jazyce. Notnou chvíli trvá, než si připustí, že dnešní zažehnutí je nad jeho síly, a s hlubokým povzdechem předává štafetu Berušce. Holka naše šikovná je naštěstí mnohem rychlejší (hlavně tedy sušší) a o několik chvil později se údolím line nadšený pokřik táborníků.

První táborový oheň zaplál. Léto započalo!

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.