Z deníku Vendelíny Výstřednice

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Nad krajem tma se snáší,
všechno světlo odtud plaší,
však jedno místo osvětlené,
zcela lidmi přehuštěné.

Uprostřed náměstí hranice,
na ní snad nějaká světice
oblečená v černém hávu,
neslyší pod sebou tu vřavu.

Oči mám zavřené, nevnímám hlasy,
nikdo tu netuší, co stane se asi,
chci si užít tuhle chvíli,
energii do žil mi vlili,
zbožňuju ohně záři,
zbožňuju, jak plameny se tváří,
když olizují moje tělo,
dítě ve mně by ještě chtělo
hrát si s tím rudým míčem,
ne, pro mne oheň není kýčem,
já jsem jeho věrná kráska,
nás pojí nekonečná láska.

Před hranicí diváci křičí
a plameny po těle jen syčí,
když nastává okamžik ryzí,
ta dívka najednou mizí.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.