Booth – část 1.

Od autorky: Příběh o čtyřčlenné rodince a jejich trablech. A že jich je celkem dost, vzhledem k tomu, že nejsou tak úplně lidé. Věřím, že můj vítězný mančaft, ve složení Ethan – emočně nevyzrálý otec, Mary – trpělivá matka, Jacob – naivní snílek, a Freya – arogantní slepička, si získá srdce čtenářů Sub Salix. Úvod je možná kapánek sladší, ale každý v tom životě potřebujeme aspoň trochu lásky…

Uff. To byla dřina.
Ale stálo to za to.
Poodešla jsem ještě pár kroků dál a podívala se na svůj dům, který je už patnáct let mým domovem.
Vypadá jako chaloupka z pohádky. Lehce akvamarínové zdi porostlé popínavými růžemi, dvě lípy a mezi nimi lavička, zahrádka plná květin. Slunečnice, tulipány, lilie. Ani gladioly nejsou výjimkou.

„Ahoj, miláčku,“ ozvalo se za mými zády. Dvě silné paže se obemkly kolem mého pasu jako dva škrtiči.
„ETHANE!“ vyjekla jsem. „Tohle mi nedělej! Lekla jsem se.“
„Promiň mi to, lásko. Zlobíš se moc?“ řekl a přitáhl si mě na prsa. Voněl tak krásně. Jako slunce, les a láska. Zbožňuju ho. Copak bych se na něj mohla zlobit?
„Ne. Nezlobím. A dokážu ti to.“ Zřejmě mi chtěl něco odpovědět, ale jakmile se naše rty setkaly, myšlenky se mu rozutekly kdoví kam. Chudáček můj malý. Vím, jaký je to pocit, nevědět absolutně nic. Ani kdo jsem. Tak to mám pokaždé při jeho polibku.
Ale cítit jeho teplé a měkké rty na těch svých a jak se do sebe vpíjejí mi to vynahradí.
Přitáhla jsem si ho blíž. Objala jsem ho okolo krku, prsty vjela do krásných, dlouhých blond vlasů a chtěla se natisknout na jeho dokonalé tělo. Ale teď to už nešlo.
Ethanův smích mě pohladil na tvářích. Odtáhl se, ale stále mě držel v náručí.
„Jak se má naše děťátko?“
„Dobře. Už se těší až uvidí svého tatínka.“
„To já taky. Už víš, jestli to bude kluk a nebo holka?“
„Ano, vím to,“ pousmála jsem se a šla si sebrat motyčku z vlhké země. Bohužel to nebylo tak snadné. Bříško mi už začíná překážet.
Můj manžel mi ji bez problému podal a pak pomohl i mně. Vzal mi obličej do rukou, chvíli se mi díval do očí. Pak mě pohladil po havraních vlasech, tolik odlišných od jeho a řekl: „A povíš mi to?“
„Ne. Hádej.“
„Holčička.“
„Ne.“
„Chlapeček?“
„Ne.“
„Ale…“ Byl celý zmatený. Odešla jsem do kuchyně a on mě následoval.
„Obojí. Jsou to dvojčátka, Ethane.“
„Ale to je skvělé! Miláčku!“ zasmál se a zatočil se se mnou přesně tak, jak to v těch starých filmech pokaždé udělá zamilovaný pár. Jako jsme my.

„Máš radost?“
„Mám. A velkou. Ví to Freya?“
„Ještě ne. Je celý den u Toma.“
„Hmm.“ Ethanovi se nikdy moc nelíbilo, když šla naše dcerka za Tomem. I když bydlí jen kousek od nás. Vlastně asi kilometr. Náš domek je samotář.
„Zlatíčko, uklidni se,“ namítla jsem a poplácala ho po paži. „Vždyť jí je jenom deset let. Navíc, kdyby se jen o něco pokusil, Jacob ho srovná. Je dobrý starší bratr.“
„Jo. Na svého syna se můžu spolehnout. Ale jen když se zrovna nemucká s Macey. Ta holka to s ním myslí dobře, ale i tak mám o něj strach. Nechci, aby mu ublížila. Vždyť on je ještě dítě.“
„Je mu čtrnáct, Ethane. A být tebou, tak se raději bojím o Macey. Pokud se rozejdou, tak to udělá Jacob. Má to po tobě v genetické výbavě.“
„Mary, já jsem tě chtěl jenom chránit. Miluju tě, víš?“ řekl a ztěžka se posadil na židli. Ramena měl svěšená a jeho krásné smaragdové oči provinile zkoumaly dřevěnou podlahu.
„Miláčku, nechtěla jsem se rýpat ve starých ranách. Ani jednoho z nás. Odpustíš mi?“
„Já se nezlobím. Je to pravda, před sedmnácti lety jsem tě opustil a mám z pekla štěstí, žes mě vzala na milost. Co bych bez tebe dělal? Jsme sice upíři, ale máme city. A já ti ublížil. Ale nebylo jediného dne, kdy bych toho nelitoval.“
„To je dobrý. Ethane, já…“
„Ne, to není dobrý. Mary, ty jsi mi dala své srdce. Na chvíli, jen na chvíli mi tvé srdce patřilo. Bylo moje a nikoho jiného. Měl jsem ho bránit, hýčkat a starat se o něj. Nikdy předtím jsem nebyl šťastnější než tehdy. A to jsem žil 394 let. Viděl jsem toho hodně, ale láska mi unikala. Až ty, ty jediná jsi mi ji dala. A já to všechno zkazil.“
„Miláčku, tehdy to byla nebezpečná doba. Chtěl jsi mě chránit stejně jako já tebe. Na tom není nic zvláštního. Ale pokud tě to trápí, poslouchej. Jsme patnáct let manželé, předtím jsme spolu chodili asi rok. Máme krásného chlapečka a holčičku a další dva jsou na cestě. Kdybych ti to byť jen trošičku vyčítala, takhle by to nebylo.“
„Mary, ty ses minula povoláním. Neměla jsi být upír, ale anděl. Vlastně jsi obojí. Anděl ve své dobrotě a schopnosti vidět v lidech to dobré, i když v nich nic takového není…“
„Ethane!“ Moc dobře ví, jak mě štve, když tohle o sobě říká. A moc dobře to věděl.
Ethan nadzvedl obočí a zašeptal mi do ucha: „…a upír v posteli.“ Uličnicky se zasmál a v náručí si mě odnesl do ložnice.
Ah, konečně. Sice jsem těhotná, ale mé choutky se rozhodně nesnižují. Ten měsíční celibát mi byl čert dlužen. Už mě házel na postel. Už už mě přikryl svým mužným tělem.
Ale opět nám nebylo přáno.