Děvčátko a andělé

Autor: Lucie Bjolková Se svými stíny děvčátko si hraje, v hořkosti slunce její tvář taje. Šeptá si potichu, nesmí být slyšena, píseň ze zpěvníku – jediná štěstěna. Všichni padlí andělé vedle ní leží, ona jim šeptá stránky, jež oni střeží. Poslední poklad, ten oni nesmí jí vzít, a v duši rozklad, ten znamená „být“. Někdo těm andělům rozlámal křídla a ona jediná začla je vídat. Malá a nevinná spatřila moc, teď jedině děsí ji život, den a noc. Kdo to kdy spatřil, anděly na zemi, jsou jich tu stovky a všichni jsou zraněni. Jak pomoci jim, sama nevím, a tak tu sama mezi nimi sedím. Samotní, zranění, staří jak já. Bezmocní, bezcenní, tak je každý vídá. Jen já v nich našla přátele, a tak jim zpívám různé ortele. Snad znovu vzlétnou na oblohu modravou. A na mě z výšin...