Archives | SubSalix

Děvčátko a andělé

Autor: Lucie Bjolková Se svými stíny děvčátko si hraje, v hořkosti slunce její tvář taje. Šeptá si potichu, nesmí být slyšena, píseň ze zpěvníku – jediná štěstěna. Všichni padlí andělé vedle ní leží, ona jim šeptá stránky, jež oni střeží. Poslední poklad, ten oni nesmí jí vzít, a v duši rozklad, ten znamená „být“. Někdo těm andělům rozlámal křídla a ona jediná začla je vídat. Malá a nevinná spatřila moc, teď jedině děsí ji život, den a noc. Kdo to kdy spatřil, anděly na zemi, jsou jich tu stovky a všichni jsou zraněni. Jak pomoci jim, sama nevím, a tak tu sama mezi nimi sedím. Samotní, zranění, staří jak já. Bezmocní, bezcenní, tak je každý vídá. Jen já v nich našla přátele, a tak jim zpívám různé ortele. Snad znovu vzlétnou na oblohu modravou. A na mě z výšin...

Autor : Sub Salix dne 02/15/2018 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Óda na dobrou náladu

Autor: Mariela Rosalie Amorfereová Žít a dávat vůli jiným, obklopovat sebe kvítím. Dobré náladě Mesiášem být, rozdávat ten vnitřní klid. Milovat či milován býti, světlem života jiným býti, jasně a krásně svítit. Rozzářit jiným celý svět. Ódu na radost všem kolem pět. Hýřit smíchem, dobrou náladou, sledovat smutné, jak se sklopenou hlavou jdou. Nenechat okolí své trápit se, zkrátka jít a zkalit se. To ujet mi muselo, Slovo se tam hodilo. Omamné snad látky jíst? To už radši obrať list. Zkrátka radost rozdávej a odradit se nenechej. Štěstí je tak krásná věc a to není pouhý...