Kolej
Jaké to je, když nemáte tušení o tom, kam Vás Moudrý klobouk zařadí, a Vy máte strach, že skončíte ve špatné koleji? Příběh o tom, že Moudrý klobouk pro Vás vždy vybere tu správnou kolej a vždy si v ní najdete přátele. * Byl větrný zářijový den a já stál se svými budoucími spolužáky v bradavické Velké síni. Před námi na malé dřevěné stoličce ležel Moudrý klobouk. Klobouk, který měl rozhodnout o mé budoucnosti na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Cítil jsem nervozitu, takovou, jakou jsem ještě nikdy nezažil. Kam mě Moudrý klobouk zařadí? Bude to Zmijozel, který všichni tolik nesnáší, Nebelvír, kam chodili největší čarodějové všech dob, Mrzimor, o kterém všichni říkají, že je to nejhloupější kolej, i když jsou prý milí a ochotní, anebo Havraspár, kam chodil můj...
Třináct vlajek – 18. kapitola
Dopis v lahvi Shadow brázdila vody nedaleko Mystery. Pomalu směřovala na Setkání. Zrovna čekala na soumrak v jednom z pirátských kotvišť. Tři muži měli hlídku na zádi. Přecházeli tam a zpátky a pohvizdovali si jakousi neidentifikovatelnou melodii. Najednou se u zadního zábradlí objevila lahev a začala se hlučně kutálet po palubě. Jeden z mužů se sehnul a lahev zvedl. „Co to je?“ podrbal se na hlavě. Druhý muž mu lahev sebral a povídá: „Co by to bylo, to je přece dopis!“ Třetí muž se značně potil. „Ehm… nebylo by lepší to předat kapitánovi?“ navrhl roztřeseně. „Jó, máš pravdu. Stejně neumím číst…“ odpověděl první. „Já mu to odnesu!“ zablekotal třetí a vrhl se po lahvi. „Houbelec, já to našel, já to odnesu!“ přivlastnil si lahev první pirát. „Tak půjdeme všichni!“...
Třináct vlajek – 17. kapitola
Tajemství Velkého Kapitána Tu noc Tim nemohl usnout. Převaloval se ve své houpací síti a snažil se vyprázdnit si hlavu. Všechno jsem pokazil! pomyslel si. Kvůli mně budou všichni piráti viset! Ty už nepůjde zachránit jako Jacka. A navíc, Jacka jsem možná zachránil, ale teď je nešťastný, takže to jsem taky pokazil. Ale co jsem měl dělat? Nechat ho oběsit? Tim vystrčil nohu ze sítě a palcem se odrážel od podlahy. Slib jsem splnil, Velký Kapitán je v cele a bude popraven. Jeho systém jsem tedy zrušil, ale k čemu to je, když se do cely dostanou i všichni ostatní piráti… Co jsem pokazil, to musím napravit, jinak ten slib nikdy pořádně nesplním! To bylo hotové rozhodnutí. To byl začátek. Teď se však nabízela jedna zásadní otázka: Ale jak? Jak informovat dvanáct...
Slaboch, či rváč?
Autor: Anonymní Tys neslyšel můj noční pláč, myslel sis, jak statečný jsem rváč. Se životem já se peru, ani však nevím, kde sílu na to beru. Myslel sis, jak člověk jsem šťastný, se všemi že poperu se pastmi. Já však jen prostý slaboch jsem, říkám si: „Bože, už mi život vem!“ Přesto jsem moc slabá, než abych si život vzala. Já večer často pláču hořce, že ve mně matka vidí pouze sobce. Usnout a už se neprobudit, budoucnost v dál zahodit, to je moje přání, splňte ho, má paní. Mou paní je teď Smrtka, milosrdná stará tetka. Ta sekne svou kosou, můj život už nebude jen pózou. Vzduch se mi zasekne v hrdle, do temnot pak padnu hnedle. Ty měl bys být z toho celý pryč, ale vezmeš jen svůj ostrý rýč. V zemi díru vykopeš, bez okolků mě tam zahrabeš. Povzdechneš si jen, že...
Vymodlené dítě
Jediný syn vzhlíží ke svému otci jako k bohu. Chce být dokonalým synem a otce vnímá jako dokonalého člověka. Ale jedna jediná škodolibá poznámka chlapcovo přesvědčení převrátí vzhůru nohama. Společnost se přesunula ze dvora do sálu s halasností rozvodněné řeky. Pánové se plácali po ramenou, někteří si uštědřili i mužné objetí, zatímco dámy nakláněly hlavy a rychle stahovaly chlupaté rukávníky, aby si mohly zlehounka potřást rukama. Etiketa svazovala i děti, takže úklony, smekání a potřásání si museli odbýt i potomci vznešených hostí. Eruinovi bylo předevčírem deset let. Otec mu dal nádhernou dýku vykládanou granáty a posadil si ho na klín, což se stávalo velmi zřídka. Eruinovo srdce zešílelo vzrušením a tlouklo tak silně, že to musel cítit i sám lord komoří, pán...