Dívka

Byl letní den to deštivý
I s větrnými poryvy
Takový způsob léta
– Jak zní klasikova věta –
Zdál se mi poněkud nešťastný.
Já hledal, co den mi rozjasní
Když tu spatřil jsem dívku překrásnou
Kdy slova Vám v hrdle uváznou..
Mně srdce začalo prudce bít
Takovou dívenku chtěl bych mít.
Proč stojí tam na rohu samotná?
Tak bezbranná, tak čistotná…
Proč smutek se jí v očích značí?
A proč déšť jí tváře zmáčí? –
Já chtěl bych ji obejmout, ochránit
Ze smutné nálady vymanit…
Kroky mě vedou jejím směrem
Za chvíli budu stát před andělem.
Nejsem zkušený Casanova
Přesto se pokusím nalézt slova
Abych ji zaujal, oslovil
Prostě, ach, ji ulovil…
Ach, dívko krásná, spanilá
Co jsi mě láskou zranila…