Temné srdce 1 – Začíná peklo

Autor: Maya Devers

Médea se přestěhuje s rodiči do malého městečka jménem Coldwater. Ze začátku se jí tam nelíbí, protože si ostatní všímají, že je jiná než oni. Jen jeden z nich, kluk ve stejném věku jménem Jace, v ní ale vidí svou spřízněnou duši. I když se ti dva rozhodnou být spolu, osud to vidí jinak a připravil tak těm dvěma a jejich přátelům nebezpečné dobrodružství.

Nazdar, jmenuji se Médea Johnson a moji rodiče se rozhodli, že se odstěhujeme do malého zapadlého městečka jménem Coldwater. Řeknu vám, že je mi 16 a není to příjemné. Mí rodiče mě nechápou a neposlouchají mé názory. Myslí si, že jsem problémová a tak podobně. Jenže já jsem úplně jiná než oni. Jsem čarodějka. Takže asi chápete, jaký vedu život. No, snad abych vám už pověděla svůj příběh.

„Médeo, vstávej! Musíš do školy!“ zakřičela máma z chodby a já se jen stěží vysoukala z postele. Všude kolem mě byly nevybalené krabice. Ne, že bych byla lenivá, ale jen se mi je nechtělo vybalit. Poté, co jsem došla do koupelny a spáchala hygienu, jsem se rozhodovala, co si vezmu na sebe. Nenapadlo mě nic než obyčejné bílé tílko s černými kalhotami s dírami a dlouhý červený svetr. Můj outfit zdůrazňovaly moje modré oči a krátké blond vlasy. Nebyla jsem moc vybíravá. Doběhla jsem do kuchyně a rodiče se tvářili jako vždy mrzutě. Můj o tři roky mladší bratr Chris se na mě jen ušklíbnul.

„No, dobré ráno!“ prohodila jsem jen tak a odpovědí mi bylo jen mrzuté bručení. Řekla jsem si, že to budu ignorovat a vzala si jeden toust. Asi po pěti minutách jsem si vzala batoh a šla k mému starému Jeepu. Nikdy jsem si nemyslela, že mi někdy v životě udělá radost vidět po ránu auto. Nasedla jsem a vyjela vstříc nové škole. Nikdy jsem netušila, jestli existuje nějaká škola pro takové jako já, ale zato jsem věděla, že existují lidé, kteří nás loví. Pochopitelně si říkají Lovci a věřte mi, že byste se s nimi nikdy nechtěli potkat. Já zatím měla to štěstí.
Asi po 15 minutách jsem dorazila na parkoviště před školou. Před vystoupením z auta jsem se musela nejméně třikrát nadechnout. Když jsem vystoupila, myslela jsem si, že se na mě všichni dívají. Naštěstí to byl jen pocit a jak jsem spěchala do školy, nevšimla jsem si jednoho kluka a narazila do něj.

„Promiň, nechtěla jsem do tebe vrazit. Jsem tady nová. Jmenuju se Médea,“ vychrlila jsem ze sebe rychle a až pak se podívala na nejkrásnějšího kluka, kterého jsem kdy viděla. Měl snědou pleť, černé oči i vlasy. Jeho úsměv dokázal zamrazit, ale příjemně.

„To nevadí, já jsem Jace,“ podal mi ruku a já s ní radostně potřásla. V ten okamžik jsem si neuvědomila, že jen díky této náhodě se mi doslova obrátil život naruby.

„Ehm, no, já už budu muset jít,“ nechtěla jsem, aby to znělo zklamaně, ale asi jsem to špatně skryla, protože se Jace zasmál.

„Jestli chceš, tak tě klidně provedu po naší úžasné škole,“ pronesl a pak se usmál, „no, budu muset už jít, tak zatím, Médeo.“ Vyslovil mé jméno, jako by to bylo něco významného, a pak zašel dovnitř.
Chvíli jsem tam jen tak stála a nemohla uvěřit, že se něco takového vůbec stalo. Z myšlení mě vytrhl zvonek a šla jsem tak raději hledat ředitelnu. Kupodivu mi to netrvalo tak dlouho, jak jsem původně čekala. Vešla jsem do sekretariátu a za velkým stolem seděla mladá sekretářka. Lehce jsem si odkašlala a pak se odhodlala promluvit.

„Dobrý den, jmenuji se Médea Johnson a jsem zde nová.“
Bylo už pro mě rutinou tohle říkat. S rodiči jsme se stěhovali nejméně pětkrát, protože se jim pořád něco nelíbilo, teď to ovšem vypadalo nadějně. Na mých předchozích školách jsem měla velmi dobré výsledky a nebyl tak pro mě problém se dostat na jakoukoliv školu.

„Ach jistě, čekáme na tebe.“
Něco mě na tom jejím milém úsměvu znervózňovalo, ale nedokázala jsem říct co.