Příběh exorcistky – 2. kapitola

Dívala jsem se na tu školu a byla dost nejistá. Celkem jsem se bála, co mě tam čeká, ale zároveň jsem se tam hrozně těšila. Mohlo to znamenat splnění mého snu. Snu chránit ty, které mám ráda, a už nikdy nedovolit, aby mi někoho blízkého zabili. Zhluboka se nadechnu a pobídnu Shadowa krokem dopředu. Jeli jsme až k bráně, kde jsem seskočila a raději si dala na hlavu kapuci. Sice by mě nikdo poznat neměl, ale jistota je jistota. Stáli tam dva muži v tmavých uniformách se znakem exorcistů. Podívali se na mě a na mého koně. „Další zájemce o naši školu?“ usmál se jeden kupodivu mile. Vypadal prostě jako ten typ, co by nejraději všechny zabil pohledem, ale první dojem není kolikrát vše. Nikdy nesuď jen podle vzhledu, Leah, pomyslím si a pak konečně přikývnu na jeho...

Moje maminka

Moje maminka chodí do práce, přesto dělá dobré lívance. Umí zpívat, kreslit, hrát, občas také trochu řvát. Táta na ni občas křičí, mamka si dá pouze liči, tatínka si nevšímá, radši křečka pochová. Potom oběd uvaří, seriál jí uvádí. Má nás ráda a my též, taťkovi večer maže pleš. Moje máma, maminka, když vidí malá miminka, pohladí je po vláskách a odejde po krůčkách. Máme ji moc rádi, jsme s ní kamarádi.