Zmražená

To vám povím, zima je mi! Ve dne chodím závějemi, v noci nespím, zuby třesu. Dovnitř nesmím, ani k lesu. Vybrala jsem asi špatně, škobrtla jsem neobratně, když jsem řekla: „Já jdu k ledu!“ Práce řekla: „To nesvedu!“ Do mrazáku cesta vedla, takou dálku – tři dny pekla! Než jsem došla, nohy ztuhly, krysa pošla, rty opuchly. Sluneční svit nepoznávám, v temnotě žít si dopřávám. Doufám, že se zpátky vrátím, básněním si tu čas...

Autor : dne 01/21/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

V zajetí času – 6. kapitola

Zlý sen Takovou myšlenku raději rychle zažehnal. To potřeboval ze všeho nejmíň. Když dorazil na pokoj, už na to nemyslel. Šel si dát teplou sprchu, aby se zahřál, a pak si opět zalezl pod deku s notebookem na klíně. K tomu upíjel kolu a všude drobil sušenkami. Spokojeně pročítal komentáře a diskuze a sám také občas něčím přispěl. Především v oblastech, kde se lidé dožadovali po vládě uznání teorie jako pravé. Ne, že by tomu věřil, ale když proto nic neudělá, nic se nestane. U komentování vydržel, dokud neusnul. V noci se neustále převaloval a ne a ne najít tu správnou polohu. Nakonec se celý zpocený probudil. Peřina ležela odkopaná na zemi a stejně tak notebook. Ležel na zádech a rozespale koukal do stropu. Měl pocit, že strop modrá a hned zase červená. Bral to...

Autor : dne 01/21/2017 | V zajetí času | 0 komentářů