Třináct vlajek – 2. kapitola

Námořní bitva Zpáteční plavba byla od počátku náročná. Silent Arrow vyplula z Umberty ještě před svítáním za slušného větru. Po pár hodinách plavby se však vítr nečekaně obrátil a hnal loď doprava. Na palubě bylo jen několik námořníků vcelku střízlivých, a tak poslední plachtu museli skasat Tim s Frankem. Ten, když se vrátil za kormidlo, zjistil, že je vítr naprosto vychýlil z trasy a zahnal mezi jakési skalnaté ostrůvky. A aby toho nebylo málo, na palubu se přišel podívat kapitán nalitý jak žok a ztěží držící rovnováhu na svých tenkých nožkách. Samozřejmě si to namířil k zádi. Několik kroků před Frankem se zapotácel, zastavil a zamžoural okolo sebe. „Pane Phoolsone?“ škytl po chvíli. „Pane Phoolsone, vy nás chcete zabít!“ V tu chvíli loď...

Autor : dne 02/08/2016 | Třináct vlajek - D | 0 komentářů

Malé přání

Přála bych si… znovu tě potkat. Znali jsme se jen krátce, ale já věděla, že jsem nalezla svou spřízněnou duši. Smáli jsme se stejným vtipům, poslouchali stejnou hudbu, četli spoustu knih a sdíleli na ně stejný názor. I náš životní styl byl podobný – a tak vůbec, zkrátka jeden druhému jsme padli do oka. Kam se poděly všechny ty drobné radosti a starosti? Já vím, pak přišla jedna novina, která nám oběma změnila život. Rakovina. Spadli jsme do toho spolu, ale přesto nás osud nakonec rozdělil. A proto bych měla ještě jedno malé přání. Obejmout tě. A říci: „Děkuji. Za všechno.“

Autor : dne 02/08/2016 | Ze STOklas | 0 komentářů