Stromopsaní – Ranní probuzení

Navázáno na kapitolu od Adeliny Susan – Vánoční záhada.

Blodyn se vrátil do hostince a po schodech vyšplhal do svého pokoje. Zamknul za sebou a rozvalil se na posteli. Podíval se z okna. Slunce pomalu zacházelo za obzor a po obloze pluly červánky. Skrze světlo už prosvítal obrys měsíce. Byl večer, ale Blodynovi se nechtělo spát. Musel stále přemýšlet nad tím, co mu Dristox řekl.

Přemýšlením strávil celou noc. Když začalo svítat, nevydržel už jen tak ležet. Musel konat. Vstal, ale když se natahoval pro měch na vodu, zarazil se v půlce pohybu. Hlavou mu prolítlo hejno myšlenek a pak se objevila ta správná. Nápad. Nápad, na který čekal celou noc.
Rychlým krokem se vydal dolů do hostince. Napustil si vodu, vzal nějaké jídlo a všechno si to zabalil do vaku. Pak se vydal na konec vesnice, k Dristoxovu domu.

Došel ke dveřím a zaklepal. Chvíli čekal, ale nic se nedělo. Zaklepal ještě jednou, ale nic se stále nedělo. Vzal za kliku, ačkoliv věděl, že bude zamčeno. A to, jak se dalo čekat, bylo. Normálně by se Blodyn vrátil do hostince, ale tentokrát ne. Musel něco udělat. Napadla ho možnost vyrazit dveře, ale tu ihned bez přemýšlení zamítl. Pak se ale nabídla mnohem slibnější možnost, a to vlézt dovnitř zadním oknem. Bylo pod ním naskládáno dříví, které se dalo využít jako stolička. Bard neváhal a vydal se zezadu k domu.

Pod oknem byla opravdu velká hromada dříví. Jenže když se jí jen dotknul, špalky a klacky se rozsypaly. Blodyn samozřejmě potřeboval, aby dřevo drželo pohromadě. Po krátké úvaze se rozhodl pro improvizaci. Vzal několik špalků a postavil je pod okno do řady. Na ně dal menší a na ně ještě menší. Hodil si vak na záda a opatrně se postavil na špalky. Šikovně se zachytil za parapet a užuž se chystal vlézt dovnitř, jenže okno bylo moc vysoko. Přesto to ale zkusil. Odrazil se a přitáhl se k oknu. Měl štěstí, že bylo otevřené.
Skok mu ale nestačil a on zůstal zapřený o ruce na parapetu. Převážil se směrem dovnitř a udělal kotoul na zem, přičemž shodil pár květináčů. Při dopadu se ozvala taková rána, že se Dristox probudil, zděšeně vyskočil z postele a vzal do ruky hůl opřenou v rohu. To bylo podezřelé. Kdo by si nechával hůl v rohu místnosti?
„Nepůjdeme na výlet?“ otázal se Blodyn a usmál se na nechápavého Dristoxe. Ten se nakonec rozesmál. A není divu. Bard byl špinavý od třísek, posypaný hlínou a celý poškrábaný. Uraženě se zamračil a šel odemknout dveře. Když se vrátil zpátky do pokoje, byl už Dristox převlečený.
„Kam půjdeme?“ zeptal se natěšeně. Blodyna překvapila jeho radost z naplánované výpravy, ačkoliv nemohl mít ponětí, kam se půjde.
„Do hor,“ odpověděl bard a Dristox se zarazil. Z tváře mu zmizel ten natěšený úsměv. Překvapeně se na barda podíval. V jeho očích byl vidět strach.
„Proč?“ vykoktal.
„Potřebuju vidět to místo, kde Andrew zmizel,“ vysvětlil a vyšel před dům. Dristox zůstal stát na místě jak přikovaný a začínalo se mu dělat mdlo. Ještě neměl tu sílu se tam vrátit. Nedalo se ovšem nic dělat, musel to překousnout. Vzal si do batohu pár věcí, které mu přišly pod ruku, a vyšel ven za bardem.
„Tak, kudy se tam jde?“ zeptal se Blodyn Dristoxe hned, jak k němu došel. Ten ukázal rukou k lesu.
„Kousek za tenhle les.“