Stromopsaní – Vánoční záhada

Navázáno na kapitolu od Tamarky Pudlíčkové – Chauned.

Blodyn měl ještě dlouhou chvíli před očima ten hněv, který z Chauned vyzařoval, tu nenávist v jejích očích, která ho vyzývala, aby začal konat. Vypravil se za hostinským, aby zjistil, kdo je Dristox a kde by ho mohl najít. Velká část Blodyna chtěla Chauned pomoci a udělat vše pro její spokojenost. Ta temnější část jeho mysli ho nahlodávala jakousi žárlivostí. Andrew byl jeho sokem a srdce Chauned patřilo jemu. I tak dal přednost dobrotě ve svém srdci a vypravil se za Dristoxem.

Hostinský Blodyna poslal až na konec vesnice, kde stojí velká chalupa, osamocena od okolního dění. Tvrdě a rázně zaklepal na její vrata. Dveře mu otevřel ne moc statný muž. Spíše hubený a Blodynovi sahal tak po ramena.
„Vy jste Dristox, pane?“ zeptal se Blodyn. Dristox jen pokynul hlavou na souhlas a naznačil Blodynovi, aby šel dál do světnice. Blodyn z toho neměl dobrý pocit, ale už nemohl couvnout.
„Pane Dristoxi, jmenuji se Blodyn a přišel jsem si s vámi promluvit o Andrewovi,“ řekl a usadil se na dřevěnou židli, kterou mu Dristox nabídl.
„Poslala Vás Chauned, nebo jste Andrewa znal, pane Blodyne?“
Blodynovi se moc nechtělo přiznat, že Chauned zná pouhých pár hodin a že vlastně ani neví, jaká síla ho popohnala k tomu, že tu teď sedí. I tak se rozhodl odpovědět: „Potřeboval bych zjistit, co se tenkrát stalo.“
Dristox se na víc neptal, zapálil si dýmku a začal vyprávět.

„Andrew byl můj nejlepší přítel. Oba jsme vyrůstali tady ve vesnici i společně s Chauned. Byli jsme nerozlučná trojka. I poté, co se Chauned a Andrew zasnoubili, nikdy jsem nebyl navíc. V ten prokletý den jsme se s Andrewem rozhodli vyrazit do hor pro vánoční stromek. Andrew chtěl Chauned překvapit a připravit jí ty nejkrásnější Vánoce. Ve vesnici bylo zvykem mít ozdobený strom jen na návsi. Andrew se však rozhodl vyzdobit i chalupu Chauned, protože ona Vánoce milovala. Věděli jsme, že nahoře na hřebenech hor rostou krásné nízké stříbrné smrky. Ráno, když jsme vyrazili, měl jsem podivný pocit. Mrazilo mě, svíralo se mi břicho, ale bohužel jsem tomu nevěnoval větší pozornost. Andrew mi také připadal zaražený a méně mluvný, než běžně býval. Snažil jsem se zjistit, co se mu stalo, jestli se třeba nepohádal s Chauned, ale on se o tom nechtěl bavit. Jediné, co mi řekl, bylo, že měl podivný a nepříjemný sen. Když jsme se konečně vydrápali až na vrcholky, dali jsme si naši pravidelnou pauzu na dýmku a menší svačinu, kterou nám Chauned připravovala pokaždé, když jsme šli do hor.
Andrew se na mě podíval a s vážnou tváří mi řekl: „Dristoxi, kdyby se mi něco stalo, slib, že se postaráš o Chauned.“ Jen jsem se zasmál a řekl mu, že on nás všechny přežije. Najedli jsme se a vybrali ten nejkrásnější stromek. Vzal jsem sekeru a začal sekat. Po první ráně se ozvalo hrozivé dunění. Mysleli jsme si, že je to lavina. Ve vteřině se smrk propadl a na jeho místě byla obrovská propast. Andrew stál na jejím okraji, bezmocně se na mě díval a najednou udělal krok dopředu. Nedokázal jsem v ten okamžik pochopit, co se stalo. Dunění přestalo, zablesklo se jak při letní bouřce a v ten samí moment byl Andrew i propast pryč. Do dnes nevím, co se stalo. Chauned se s tím nedokázala smířit. Myslela si ,že jsem to zavinil já, že jsem se chtěl Andrewa zbavit, abych nebyl stále jen ten třetí. Sama se vypravila do hor hledat ho, ale když se po několika dnech vrátila, jen si pobalila pár věcí a utekla z vesnice pryč. Nevím, kde se toulala, ale teď je zpátky a já potřebuji, aby mě konečně vyslechla.
Pane Blodyne, poraďte mi, co mám dělat? Jak ji mám přinutit poslouchat? Přišel jsem o nejlepšího přítele a do dnes nechápu a nevěřím téměř ani sám sobě, co jsem to tenkrát viděl. Co když mělo jeho zmizení spojitost s tím snem, co se mu zdál?“

Blodyn se nezmohl na slovo a pouze poděkoval za čas, který mu Dristox věnoval a rozhodl se odejít. Někde uvnitř ale cítil, že tohle není jeho poslední setkání s Dristoxem a že je čeká společná cesta na vrcholky hor.

Pokračování od Hazel Jane Morion: Ranní probuzení.

Pokračování od Tamarky Pudlíčkové: A co dál?