Simirajský bojovník – 30. kapitola

Odchod V dálce už bylo vidět město. Slunce se zrovna probouzelo do dalšího dne a pomalu osvětlovalo krajinu. Nate si připadal jako bez duše. Stále přidržoval svého mrtvého kamaráda a celou cestu myslel jen na to, co všechno společně prožili. Věděl, že časem se to zlepší, ale bolest neodejde nikdy. Říkal si, že musí být statečný, ale nešlo to. Cestu vůbec nevnímal. Přišlo mu, jako kdyby vyrazili teprve před chvílí, a přesto už bylo město v dohledu. Jejich skupinka nebyla početná, jel jen král, jeho osobní stráž, pár desítek vojáků a to bylo vše. Čím více se přibližovali městu, tím více v Natovi sílil pocit bezmoci. Sám nebyl schopen popsat proč. Bylo ještě sice ráno, ale ve městě už to hučelo jako v úle. Královské družině si nikdo nedovolil překážet v cestě....