Stromopsaní – Těžké rozhodnutí

Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – První překážka.

Bard se nadechl, chtěl něco říct, ale pak vydechl a podíval se na čarodějnici.
„Dobrá tedy,“ pravil, „moje životní láska za to stojí.“ Bard svá slova „láska je nejdůležitější v životě“ myslel vážně a věřil, že mu tohle rozhodnutí pomůže v jeho prázdném, toulavém životě. Čarodějnice zřejmě očekávala, že si Blodyn zachrání kůži, ale i tak zvedla hůlku.
„Avada-“ Kletbu nedořekla, jen se zhroutila na kámen a rozvzlykala se.
„Víš,“ s pláčem zašeptala čarodějnice, „když tudy za tou dívkou procházela spousta mladých jinochů, žádný se neobětoval. Jen Ty. Jsi vůbec člověk? Lidé se neobětují pro druhé… či snad ano?“
„Já ano,“ řekl konejšivě bard.
„Asi tomu nebudeš věřit, ale…“ nadechla se čarodějnice, „i já byla zamilovaná, ve svých křehkých 356 letech. Byl… byl úžasný. Blonďatý, svalnatý a modrooký. Tipl bys ho na superhrdinu, jenže on to byl čaroděj. Já se mu taky líbila, Blodyne, vím to.“ Pro barda bylo divné si uvědomit, že čarodějnice není tak škaredá, jak se prve zdálo.
Čarodějnice pokračovala: „Ale moje matka řekla, že láska není nic pro čarodějnice. Že láska je zbabělost. A já… tomu uvěřila… Musím ho najít. Chci ho znovu vidět. Barde, jsi první člověk, který smí jít dál. Já jdu hledat svou lásku, Ty získej svou. Mnoho štěstí, Blodyne…“ Sotva to dořekla, rozplynula se.

Bard se usmál, v duchu popřál čarodějnici štěstí a šel dál. Z brašny vytáhl Zrzečku, která se roztomile culila. Blodyn si nejdříve pomyslel, že je na něho pyšná, jenže pak zjistil, že mu v brašně snědla všechny zásoby. Zasmál se, podrbal ji na hlavě, z brašny vytáhl svou kouzelnou flétnu a začal hrát… vstříc novému dobrodružství…

Pokračování od Tadäuse Trotterticklera: Nečekané události.