Stromopsaní – Setkání s Chauned

Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Výzva.

Blodyn se v prvních pár vteřinách nezmohl ani na pozdrav a jen nevěřícně zíral na Chauned. V hlavě se mu honila jediná myšlenka: Kde jsem sakra tu dívku už viděl? Měl pocit Déjà vu a byl si jistý, že tuhle sekundu, ten moment, kdy se spojily jejich pohledy, že tohle již zažil. Po téměř minutě zírání rychle odpověděl:
„Ahoj, Chauned, já jsem Blodyn.“ A pak mu došlo, že Chauned ho oslovila jménem. „Odkud znáš moje jméno? Byla jsi v hospodě?“
Chauned se jen usmála, pokrčila rameny, popadla vědro na vodu a šla směrem ke studni.
Pospíchal za ní a znovu se jí ptal: „No tak, odkud se známe?“
Chauned spouštěla vědro a aniž by se otočila na Blodyna, povídá mu: „Blodyne, pořád se živíš jako potulný zpěvák, nebo jsi už začal dělat něco pořádného?“ Nabrala vodu ze studny a Blodyn jí pomohl vědro donést zpátky k domu.
„Nechceš si dát se mnou bylinkový čaj, Blodyne?“ Pozvala ho dovnitř a posadili se v kuchyni u velikého dřevěného stolu.

Celá světnice voněla po levanduli a v peci se pekl ovocný koláč. Chauned před Blodyna postavila velký hrnek čaje a sama usrkávala ze svého. „Tak se ptej, Blodyne, co tě zajímá?“
„Jak už jsem řekl a ptal se, odkud se prosím známe?“
Chauned ale neodpovídala. Pak se hluboce nadechla a řekla mu, že by jí stejně nevěřil, a pokud s ní chce dále popíjet čaj, jejich povídání se nebude vracet k těmto otázkám. Blodyn se už chtěl zvednout a naštvaně odejít, ale něco uvnitř jeho samého ho donutilo sedět a přistoupit na tuto podivnou hru. Poté se jejich rozhovor stal vcelku vtipným povídáním o sousedech, které Blodyn potkal v hospůdce. Rozhovor s Chauned byl příjemný a Blodyn se jen těžko loučil, když se začínalo stmívat a bylo slušností už odejít.
„Blodyne, vrať se do hospůdky. Máš tam v prvním patře přichystaný pokoj pro hosty,“ řekla Chauned a zamávala mu na rozloučenou.

V hospůdce ještě stále posedával obtloustlý Daristox a ládoval se obrovskou porcí pečeného kuřete. Blodyn si k němu přisedl a objednal si u hospodského tuplák piva. Albertini před něj spolu s pivem položil i klíč. Blodyn se ani nemusel ptát. Bylo mu jasné, že se jedná o klíč od pokoje v prvním patře. Hlavou se mu honilo tolik otázek kolem těch pár hodin dnešního odpoledne. Jak vůbec Chauned mohla o pokoji vědět? Kdo ho objednal a kdy? Jak vůbec všichni věděli, že sem dneska dorazí? Nejvíce ale musel myslet na Chauned a na ten pocit, který měl, když ji spatřil. Nemělo smysl dál pokládat sám sobě tyhle otázky a Blodyn se rozhodl jít spát. Ráno je prý moudřejší večera a on už byl rozhodnutý, že hned po snídani se vrátí za Chauned.

Nemohl dospat a noc měl velmi neklidnou. Neustále se budil a když už usnul, hned mu do snu vlezl nějaký šotek, který ho nenechal v klidu. Vstal tedy velmi brzy, pojedl v hospodě míchaná vajíčka a vydal se za Chauned. Zaklepal na dveře, ale nikdo se neozýval. Vzal za kliku, ale bylo zamčeno. Obešel dům a snažil se Chauned najít na zahradě, ale nikde nezaregistroval žádný pohyb. Vrátil se tedy dopředu ke dveřím a oknem nahlédl dovnitř. Neviděl nic neobvyklého, Chauned ještě neuklidila hrnky od čaje. S nepořízenou tedy zklamaně odcházel zpět do hospody, když v ten moment uslyšel hlasitý výkřik:
„BLODYNE, POMOC!“

Pokračování od Jamese Watfara: Podivné setkání.