Posedlost

V zajetí obsese bez kontroly se mi můj rozum na kusy drolí, jako by se ta posedlost chtěla dostat do celého mého těla. Jsem posedlá jídlem nezdravým, a když to na mě přijde, tak jím. Když se do mě vetře posedlost, nedokážu jí říct: „Mám tě dost!“ Obsese napadá přemýšlení, přítomnost maže, nechává snění. Strojené plánování života. Velké cíle a pod tím prázdnota. Čas od času mě amok chytne, chci vlastnit knihy nenasytně, mít prostředky a kapsy plné, vím, že to není smysluplné. Nejsem posedlá vlastní podobou, přesto trpím vzhledovou chorobou. V obsesi přemýšlím, co by, kdyby, netuším, co se mi vlastně líbí. Světlé chvilky mojí posedlosti naplní touha po vzdělanosti, naneštěstí nejsem vytrvalá a často už jsem učení vzdala. Posedlost patří k mým...