Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 5. kapitola

aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru

Jak mě Primus vytrestal – aniž bych snad o to stál

Probudil jsem se, vylezl ze svého domečku a protáhnul si přeleženou nožku. A zjistil jsem, že ať osliznu šuplík, kolikrát chci, ven se nedostanu. Byl jsem tu nadobro zavřený… Věděl jsem, že se dostávají školní tresty, ale že za trest mě Primus zavře v šuplíku a já se ani nestihnu přihlásit na předmět, to jsem opravdu nečekal. Zhluboka jsem dýchal a snažil se koncentrovat.

---

Citace z knihy Příručka pro drsné šneky:

„Když jste někde zavření, neztrácejte naději a počkejte, až vám někdo otevře… Bojíte-li se, schovejte se do ulity. Nebojíte-li se, pátrejte a utužujte mysl!“

---

A tak jsem se vydal na obhlídku a našel sešítek s informacemi o své žluté koleji. Samozřejmě jsem neodolal a začetl se do kapitoly s názvem Nicholas McElen, Ředitel koleje.

co bylo,
dál tu viset nemusí.
zlobilo,
roztrháno na kusy.
odbilo
již zvonění půlnoci.
pobilo
a odešlo bez moci.
pobylo,
už hoří jak brk husí.

Absolvent (zima 2011)

To jsem si zapamatoval nejvíc, protože to se mi opravdu hrozně líbilo. Mimo to, že je pan profesor z Brna a je to muž, mi nic zajímavější nepřišlo. Také jsem muž! A jaký! Šnečí! Dmul jsem se pod ulitou, když jsem přetáčel na druhou kapitolu. Přečíst si o Nichovi, jak mu říkají starší studenti, mi zabralo dost času. Jeho Curriculum Vitae je tak obsáhlé, že by to pomalému šnekovi zabralo celý život!

Primus, Andrew Uroboros…
Řád Helgy z Mrzimoru (zima 2013)
Hrdý přítel trpaslíků a draků

U sta šneků, náš Primus má řád Helgy z Mrzimoru. Podle všeho to byla… úplná a jediná zakladatelka naší žluté koleje a já jsem hrdý, že náš Andy má takový odznáček. Zato jsem mu možná schopný odpustit, že mě tu zavřel. Naštěstí tahle knížečka plná informací mě zaujala víc než borůvky na čerstvé trávě servírované mým ochočeným človíčkem!

Nikdo si nezaslouží tvoje slzy i pláč. Ten, kdo si je zaslouží, tě nikdy nerozpláče.

Prefektka Vea Sophie Williams, zřejmě příbuzná toho mudl. zpěváka Robbieho Williamse, měla ve své kapitole svatou pravdu. Ten, kdo si zaslouží vaše slzy, vás nikdy nerozpláče… Jako mě ta moje první láska Leslie Šnekel, která mi byla šnekem oddaným až do doby, než ji přejel Mustang z dvaašedesátého

Dlouho jsem se nemohl smířit s tím, že se mi líbí šneci a ne hlemýždice, ale jsem prostě šnekosexuál. Nemůžu si pomoct, ale hlemýždice, ať by měla sebenaleštěnější ulitu a slintala jako bernardýn, by mě prostě nevzrušila.

Zem buď lehká mému Leslie Šnečkovi…
Sůavo, kéž bys potloukem rozbil okno tomu Mustangu…

Druhá prefektka Sylvia Belitia Rawison je ze Zlína. Odtamtud byl můj kamarád, který ujížděl na okurkách. Téměř nic jiného nejedl… Jenže pak dostal okurkovou koliku a od té doby, jakmile vidí jenom oddének nebo semínko z okurky, si nas… – přemetem se dostanu na další stránku – nasliní do domečku!

Zájmy:
Tohle, tamto, tady to, támhle to a dohromady nic pořádného.

Přetočil jsem na druhou stránku a slintavě přelezl ke jménu Magrápa Česneková a lekl jsem se. Viděl jsem kolejního ducha, i když prozatím jen v knize! Byla taková… šedivá a průhledná. A pod ní stála básnička.

Česneková Magrápa
nikdy není nasáta.
Pije jenom čistou vodu,
odolává alko-svodu.

My však víme přesně svoje,
Grapi pije podoboje.
Jeden ležák nebo deset,
i po dvou je prima reset.

Chceš obrázek? Naval pití.
Bez něj sotva pohne řití. 🙂
Však i cestou na přednášky
hledá štěstí na dně flašky.

I tak je to naše Grapi,
otáčí se za ní chlapi.
Otáčí se také ženy,
jejím pachem omámeny.

Leč česneku aroma
je si dobře vědoma.
Takže dává zdraví, sílu
všem lidičkám bez rozdílu.

Proto každý přišedší
přeje všechno nejlepší!
A též voláme ochraptěle,
buď šťastná a měj se skvěle! 🙂

Moc se mi to líbilo, ale co mě zaujalo nejvíc, bylo…

Zdraví: Nic moc

Vůbec mě nenapadlo, že by duch měl nějaké zdravotní problémy, ale asi je to tak. Usmíval jsem se sám pro sebe, protože já netrpěl ničím, snad jen Flekatitidou, co jsem chytil od jedné karamelky, kterou jsem oblizoval. Otíral jsem se o ni tak mocně, že jsem se ulepil a na domeček se mi nalepil skoro všechen bordel. Vypadal jsem jako flekatý!

Pokladník: Patricia Baloure.

Jakýpak asi střeží poklad? V mé rodině se vypráví legenda o našem šnečím příbuzném Hajadánovi, který střeží poklad v hoře Seznam… Kdysi dávno tam jezdil kouzelník Alibaba střádat svůj poklad a vždy rozevřel horu zaříkávadlem „sezame, otevři se“. Můj příbuzný Hajadán mu dlouho věrně sloužil… A vypráví se, že slouží i nadále a hlídá i v tento čas Alibabův poklad v hoře Sezam, i když Alibaba už dávno pověsil loupežnictví na hřebíček a je z něj právník přímo pro hollywoodské hvězdy. Jako Silvestr Šnekalon nebo Steven Šnekberg.

Hrozně moc se mi líbil čarostav naší bodyguardky pokladu. Myslím, že by mě měla ráda… Určitě bych si ji snadno ochočil. Chester má taky ráda zvířátka a já to s ní umím skoulet tak, že ještě týden štěká jako pes, když se mi zachce.

Čarostav: Som najväčší milovník zvierat, aký v čarovnom aj muklovskom svete existuje.

Narodila som sa vo Francúzsku, na ostrove la Corse. Na juhu tohto ostrova, v dome neďaleko pláže, žijem do teraz (samozrejme, ak nepočítate Hogwarts, pretože to je internát – druhý domov).

Tam jsem nikdy nebyl, protože… No, řekněme si to narovinu. Francie je místem, které je pro šneka velice riskantní, neboť Francouzi nás mají rádi… Ale ne tak, jak bychom chtěli. Oni nás… JEDÍ! Ano, uvaří nás, vyndají z ulit a znovu nás tam nacpou s máslem a bylinkami! Jsou to šnekožerci!

Rychle jsem schválně poslintal zmínku o Francii, aby bylo jasné, že jsem to viděl a budu si na ni dávat pozor! A pokročil vyděšen k smrti a znechucen šnekožroutstvím na další stránku o kapitánce Famfrpálu.

Famfrpál… V kouzelnickém světě velice oblíbený. Já o něm vím asi tak moc, jako dentista o mém chrupu.

Ostravská Lilian Isabella Rorrs má ráda citáty…

„V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.“ William Shakespeare

„V každém člověku je slunce, jenom je nechat plát…“ Sókratés

Lilian Isabella Rorrs získala magíka s názvem „Každoročně vítaná mezi nováčky“ a získala 20 bonusových bodů.

Znal jsem kdysi jednoho Šnekospeara. Šneku jsme mu říkali… Pořád tahal na domečku anténu, že jednou chytí signál z vesmíru a odletí na svou rodnou planetu. Občas měl tak blbý slinty, že jsme si vážně mysleli, že je nějaký šnekofoun.

Piper Jarwealth – zástupkyně kapitána,

která má celkem parádní klobouk. Taky jsem si kdysi pořídil klobouk z listu meduňky, ale bylo to tak aromatické, že jsem ryl růžky v zemi.

Absolvent (zima 2013)
23 let, Mladá Boleslav
4. rozšiřujícího studia

Kdysi jsem znal šneka ze Staré Boleslavi… Byl divný. Měl spoustu nohou a žádný domeček. Až později jsme zjistili, že to byl přežraný obří pavouk a ne šnek, ale dobře se s ním šplhalo po stoncích, i když to byl teda vážně rychlík.

Díky Kim Sarah Reevesové jsem zjistil, že máme obrazárnu a že mrzimorskou část má na starost ona. Možná bych mohl přispět svým slintem malovaným obrázkem Západu slunce nad šnekem, kde je ústřední postavou šnek a za ním slunce… Je to mrzimorské!

Chtěla by zažít opravdovou bombu!!!

Absolvent (léto 2013)
Řád Helgy z Mrzimoru (léto 2014)

Chtěla by zažít bombu? Slyšel jsem o takových, jako je ona. Teroristi. Taky máme takový šílence, kteří si na domeček připevní dělobuch a nechají se vystřelit do nebe. Je to skupina Al Šnek. Můj prastrýček do ní patřil, než z něj byl ohňostroj…

Na další stránce jsem narazil na Žlutý Trimeles a jeho šéfredaktorku. Draggita Lea Ostrodrápková se zřejmě rozhodla postavit Trimela na nohy. V tom ji můžu jenom podporovat, protože já sám mám rád dobré čtivo, a co bych to byl za šneka, kdybych nepodporoval náš žlutý časopis!

Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání,
nikdo mi s růžemi nepřijde přát.
Pomlčí důstojně klasici svázaní
o tom, co brzy už musí se stát.

Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky.
V ulicích nebude dechovka hrát.
Kdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký
a třeba zrovna teď má se to stát.

Jednou tě potkám, vím to jistě!
Nevím jen kdy, na kterém místě…
Ať si klidně říkají, že nevím o životě nic –
možná se to stane zítra, možná že až za měsíc.
Možná zrovna teď, na tomhle nároží
na mou horkou tvář svou ruku položíš.

Málokdo všimne si našeho setkání.
Někdo snad začne se přestárle smát,
až mě na ulici políbíš do dlaní
a řekneš, že se to muselo stát.

(Václav Hrabě – Jednou)

Chtěl jsem si ještě přečíst, odkud je, ale najednou to se mnou trhlo tak silně, že jsem se musel schovat do domečku, jinak by mi kniha nejspíš přiskřípla oko. Chvilku jsem ani nedýchal a najednou… Byl jsem volný! Letěl jsem. Padal jsem volným pádem na vedlejší postel a byl jsem volný. Můj trest vypršel a náš Primus seděl na posteli a nechápavě vrtěl hlavou nad tím, proč má na knize cestičky od hlemýždě…