Tma

Když uhasíná svící žár,
objímá mě tajemna
a nejistoty svár.
Mnoho zve ho tma foremná.
Tma není navíc,
byla tu dřív.
Nemá pýchu pávů a pávic,
když za světlem je skryta hřív.
Když tu tma je vždy,
kdyby světlo umlklo napořád,
jen ve slepotě oka by mdly
a společnost schvátil by neřád.
I kdyby zde nebyla,
ani to nebyl by sen,
v světlu naše duše by se trápila.
A oči zase slepé jen.
I když nás mnohdy děsí
a jen málo z nás se v ní cítí doma.
Dobra i zla je směsí
a má to optimální aroma.
Možná že vždy třeba je
a trochu z ní je nutno.
Až slunko přejde obzoru okraje,
však bude vám s ní smutno.

Post Views: 86
Autor : dne 09/27/2015 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *