Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 4. kapitola

aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru

Tess Boneová poklad svírá – Morísek zvědavostí zmírá.

Tess Boneová: – vstává z křesla a místo sebe zanechá ceduli: „DRAHÉ PATRONČE, NA NĚJAKOU DOBU MIZÍM. POKUD SE NEZASTIHNEME DNES, ZKONTAKTUJI TĚ RÁNO. TESS.“ –

A jak tak procházela kolem Chester, mrkla na ni a do kapsy jí něco vložila! Byl jsem u vytržení. Natahoval jsem tykadla a snažil se přijít na to, co můj človíček dostal. Byl jsem zvědavý jako ten šnek, který objevil Ameriku, aby ukojil svou zvědavost po nových šnečích zvyklostech.

Citace z knihy Špici mezi šnečími domečky:

„Mezi mudly i kouzelnickým obyvatelstvem či dalšími bytostmi je veřejně známo, že kontinent zvaný Amerika objevil kouzelnický veterán Kryštof Kolumbus. Ovšem ve skutečnosti patří zásluhy našemu nejzvídavějšímu šneku, který si nechával říkat Champion Amerika. Byl to právě on, kdo dovedl Kolumba na správný směr, a právě on mu slintal na rameni, když se vylodili na nový kontinent…“

Vzal jsem nohy na ramena a pomaloučku si to nenápadně šinul přes křeslo a podlahu na další křeslo k Chester. Jelikož tu řádně uklízeli, když jsme přicházeli poprvé do místnosti, nedělal jsem si hlavu s nečistotami. (Dokonce tu leštili i vzduch!) Došplhal jsem se až do kapsy svého človíčka a ustrnul. Civěl jsem na Deníček v zelenkavé dračí kůži, ke kterému byl přivázaný pergamen. Chester ho ještě ani nevytáhla, protože nechtěla před ostatními… Chtěla své malé tajemství pro sebe, ale já to nevydržel. Rozžužlal jsem stuhu a začetl se do pergamenu.

Drahá Chester,

na zapisování o šnečích kousancích…
Při popisu mučení svého patrona…
K vyjádření Tvých nápadů… Zkrátka potřebuješ deník!

Užij ho ve své žlutosti, taková malá pozornost.

Krásný večer,
Tess (Boneová)

Zajásal jsem… A právě takhle jsem díky Tess začal psát svůj Deník, který se jednou zapíše do dějin a já díky němu jako první šnečí student na Hogwarts… Také budu v knize Špici mezi šnečími domečky. Jednou budu opěvovaný…

***

Patronka Vicky není má – ona mě vůbec nevnímá!

Andrew Uroboros: Vývěska o Patronech je na svém místě. Přeji všem jen žluté chvíle. – usmívá se –

Chester Mikeyskovitá: Ahoj, Andrew, díky za skvělé zprávy! – usmívá se – Už mám svou patronku! – je nadšená –

Hned jsme běželi do místnosti, kde úhledně visí pergameny s veleváženými informacemi. Já jsem tedy neběžel, poklidně jsem se nechal nést, schovaný v kapse, ale byl jsem nehorázně zvědavý. Koho mi přidělí? Kdo bude můj patron?! U vývěsky jsem nakouknul a oči mi téměř svítily…

PATRONI A JEJICH PATRONČATA

Patron je člověk, který svému Patrončeti supluje v koleji matku, bratra/sestru, přítele a učitele. Vše ovšem v rozumné míře. Kontaktuje vás sovou a bude se snažit být vám nápomocný. Buďte proto na něj hodní a važte si ho. Vztah, který navážete, může být do budoucna příslibem skutečného přátelství.

A téměř úplně dole se skvělo…

Vicky Charmant
Chester Mikeyskovitá
Parra McBerry

Byl jsem zklamaný. Schoval jsem se do ulity a odmítal s novou patronkou svého človíčka mluvit, protože mě, prvního šnečího bradavického studenta, tam nezapsali! Nedostal jsem žádného patrona! Nečekalo mě žádné přátelství s člověkem – tedy mimo Chester, ale ta se nepočítá. Ta je ochočená.

Můj človíček se trochu vyděšeným houpavým krokem vrátil do kolejní místnosti, kde byla Vicky Charmant…

Vicky Charmant: – udělá u krbu místo pro Parru, její zatím méně průbojnější patronče –

A jak jsem později zjistil, poslala Chester i sovu! Její první osobní sovu, která slyšela na jméno Pokousaná šnekem, a já nedostal vůbec nic! Ani pitomý list salátu. Ani oslintanou pusu! Prostě mě nová patronka ignorovala. A tak jsem udělal to samé… Začal jsem ji ignorovat, i když ona se s Chester setkávala často a její sovy se v sovinci pro Chester ocitaly tak často, že jsem se chtě nechtě naučil jejich jména…

Znovu jsem se vrátil k vývěsce. Cesta mi trvala z Kolejní místnosti pouhé tři dny, takový jsem rychlík. Musím uznat, že když studenti viděli, jak jsem naštvaný, vyhýbali se mi obloukem a ani jeden si na mě netroufnul šlápnout. Dokonce náš kolejní profesor Nicholas McElen měl ze mě tak nahnáno, že raději udělal jeden velký krok a překročil mě, než by se mnou šel do křížku! Moc dobře jsem si pamatoval kapitolu I drsňák někdy může vzteky slintat…

Citace z knihy Příručka pro drsné šneky:

„Chcete-li si získat respekt, musíte být tvrdý. Tvářit se tak, jak se cítíte, ale žádné hloupé hihňání či poslintávání, jak se vám zachce. Být drsný chce kuráž a vizáž hodnou dravého hlemýždě, který si jde za svým!“

Na nástěnce, úplně dole, jsem našel dodatek, který mě trochu upokojil:

To bychom tedy měli.
Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Pokud ano, omlouvám se, a jakmile mi dojde sova, vše napravím.

Patrony prosím, aby se pozorně podívali na svá Patrončata. Někteří z nich na hrad chodí, ale nejspíš si neumí udělat postavu. Pomozte jim i v tomto náročném úkolu.

Všem vám přeji jen to nejlepší a Huff Huff!
Andy

Rozhodl jsem se nemeškat a vyřídit vše osobně. Vydal jsem se do kolejního pokoje hlavního primuse a za necelých pět dní jsem tam byl. Trochu zesláblý a hladový. Ale naštěstí mě čekal a na nočním stolku měl pro mě připravené občerstvení. Jablko a hroznové víno. S chutí jsem se zakousnul… A jelikož jsem byl unavený, lehl jsem si k němu do pootevřeného šuplíku. Za to opomenutí mi dluží, aby se o mě postaral!

Post Views: 127