Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 3. kapitola

A tak zůstal jsem sám – i když srdce žluté mám.

Autor: Mrzimorský Morísek

Uvolněně jsem posedával na křesle pana kolejního a spokojeně si slintal. Chyběl mi snad jen lístek salátu, ale věděl jsem, že jsem si svého človíčka ochočil natolik dobře, že mi na kolejním pokoji určitě bude podstrkovat pořádně šťavnaté lístečky salátu.

Honesty Warell Kiksová: Nevíte, kdy dostaneme patrony? – ztuhne a znervózní – Dost mě to děsí…

Chester Mikeyskovitá: Honesty, jaké patrony??

Sinead Siobhain: Honesty, neboj. – pousměje se – My jsme všichni hodňoučký. – mrkne a stoupne si před Kim držící váhu a přesvědčivě se usmívá –

Natáhl jsem krk. Co mají s tou váhou? Můj kolejní se ovšem zhoupnul, já se zhoupnul s ním a udělalo se mi špatně. Trochu jsem slintnul na křeslo… To se teda přiznám. Nejsem zastánce adrenalinu, jsem studijní typ!

Patricia Baloure: Ešte dnes, Honesty, a neboj, tu sú patróni len dôveryhodní a časovo nevyťažení žltí.

Vicky Charmant: Honesty, až budou rozřazení všichni, patroni jsou už nahlášení, jen vás musí přidělit. – usměje se – Většinou to vedení stíhá ještě v den zařazování, ale do zítra mít patrona určitě budeš. – pousměje se –

Kim Sarah Reevesová: Honesty, po slavnosti, až se bude vědět, kolik vás tu máme. – zapojí se do debaty –

Nicholas McElen: Patrony dostanete ještě dnes. Nebojte se, uděláme vše pro to, abyste se tady cítili dobře. a abychom se my všichni cítili dobře. – dodá povzbudivě –

Můj človíček měl oči navrch hlavy a zase začínal být nervózní. Ach jo, ta Chester! Určitě se bojí, že si se svým patronem nebude rozumět. Já se teda osobně slepých lidí nebojím… Navíc jsem zaslechl, že u Munga snad přišli na novou léčbu, a brzy se jim možná začne podávat lék, který by měl jejich patronovitost vyléčit… No, copak vy neznáte to rčení „slepý jak patrona“?

Honesty Warell Kiksová: Moje sestra, která tu kdysi studovala, čekala na patrona týden a on s ní pak ani nemluvil… Toho bych se bála…

Vicky Charmant: Honesty, neboj, teď to většinou bývá naopak, patron vyhlíží nováčky týdny a on se neozve, máme akční patrony, přinejhorším ho prostě reklamuješ. – uchichtne se –

Sinead Siobhain: Honesty, tady se toho neboj, jsme ukecaní. – kření se –

Kim Sarah Reevesová: Reklamovat patrona? – udiveně se hihňá –To jde? Reklamuji toho svého. – zubí se –

Vicky Charmant: Já jsem zvědavá, koho vyfasuju já!! – měří si nováčky pohledem a usmívá se při tom –

Chester se začala ovívat. Zívnul jsem. Zalezl bych si do ulity, ale měl jsem strach, že mě náš pan kolejní ředitel shodí na zem… Nakřápl bych se. To by bolelo!

„Co když si nebudu se svým patronem rozumět? Co když… já nevím… mě třeba omylem zapálí nebo vyhodí z okna? Co když mu omylem vypíchnu oko hůlkou, až mi bude ukazovat, jak ji mám správně držet?“ šílela druhá nejmladší z rodu Mikeyskovitých.

Sinead Siobhain: – při pohledu na váhu jí to nedá a začne vyzvídat – Holky, a jaká váhová kategorie nováčků je vhodná pro patrony začátečníky? – chichotá se –

Vicky Charmant: Sin, patron nováček potřebuje někoho hyperaktivního, třeba Chester! – významně se uchichtne –

Sinead Siobhain: – podívá se na Vicky, pak na Chester a zpátky na Vicky – Pravda, ještě jsem nikdy nikoho omylem nezapálila, kdo ví, kdy budu mít zase příležitost… – zazubí se –

Chester zaúpěla: „Ježiši, hlavně ne nějakého patrona, kterému můžu svou nešikovností ublížit. Potřebuju asi nějakého patrona kliďase a drsňáka, co se nezalekne, když ho omylem bodnu brkem do ucha!“ Smál bych se, ale v jejím případě to bylo víc než možné, že by někomu ublížila.

Vicky Charmant: Myslím, že Chester by měla dostat preventivně dva patrony. – chechtá se –

Chester Mikeyskovitá: Jako když jednoho oddělám, abych měla náhradního? – koulí očička a směje se –

Sinead Siobhain: Chester, třeba bysme byly dobrá dvojka… Ty mě píchneš do ucha, já tě trochu zapálím, pak mě opaříš lektvarem, já na tebe upustím hromadu knih… s tím bysme mohly i vyhrát nějakou cenu za komické číslo. – mrkne a hihňá se –

Emily Moonová: Beru všechna nechcíplá patrončata! – konstatuje s uchichtnutím –

Vicky Charmant: Chester, ne, jako když jeden nad tebou zlomí hůl. – směje se –

Chester se zasmála Emilynu prohlášení. Já byl zmatený. Takže jsou patrony a patrončata… Takže můj ochočený človíček oslepne? A jak ji pak budu drezúrovat?

Chester Mikeyskovitá: Sinead, a není to trochu moc nebezpečné? – chechtá se – Ale proč ne, šla bych do toho. Jsem pro každou srandu. Není nad to, když mi někdo podpálí sandálky a já ho za to skropím nějakým slizem! – směje se –
No, Vicky, to nejsou moc dobré vyhlídky. Jeden nade mnou zlomí hůl, druhý mě podpálí. To už je rovnou na skok do Ďáblovky! – tiskne si dokumenty k hrudi a směje se –

Sinead Siobhain: Chester, tak uvidíme, však ono to nebude tak horký… no… případné zapalování asi jo, ale jinak néé. – hihňá se –

Chester Mikeyskovitá: Je tu alespoň někde po ruce hasicí přístroj? Hned bych se cítila bezpečněji! – mhouří pobaveně oči a tak nějak doufá, že nedojde na flambování –
Teď jsem koukala, že máme nejmíň žlutých studentů! Sin, nesmíš mě podpálit, myslím, že potřebujeme každého, ohořelé sice nevyjímaje, ale líp by se mi plnily soutěže, kdybych ohořelá nebyla! – usmívá se –

Sinead Siobhain: Chester, dobrá… Nenechám tě shořet, ani ohořet… – mrkne – Možná… Co lehké popáleniny? – řehtá se –

Chester Mikeyskovitá: Sinead, jestli si můžu vybrat, tak raději lehký otřes mozku… Šlo by to?

Sinead Siobhain: Chester, ty teda umíš smlouvat! – pobaveně zamrká – Ale tak… Teoreticky by se to dalo vzít jako kompromis. – zahihňá se – Ale přidej mi k tomu aspoň naražený kotník! – škemrá se smíchem –

Chester Mikeyskovitá: Já víc než patrona asi budu potřebovat ochranku. – zamýšlí se potichu – Sin, uděláme dohodu. Ty mě teda trochu přizabiješ a já slibuju, že nebudu moc brečet, až se s hysterákem potáhnu na ošetřovnu. Já jsem totiž děsný bebíčko. Fakt. Koukni! – ukazuje jí prst – kous mě sem bráchovo šnek. Jako bolelo to jako kráva! – kření se –

Tak to pěkně kecá… Strejda Hubert ji kousnul jen proto, že měla prst od zelených barviček a on si ho spletl s oddenkem trávy. Ale zakousnul se opravdu jen maličko!

Sinead Siobhain: – chvíli nevěřícně kouká na Chester a pak se začne šíleně smát, až si musí sednout do křesla – Ty jsi číslo, fakt! – otřásá se záchvatem smíchu – Ale dohoda dobrá, beru. – stále se hurónsky směje –

Chester Mikeyskovitá: Hubert, bráchovo šnek, má totiž útěkovej syndrom… – dlouze se nadechne – No a tak nám každou chvíli ujíždí…

Strejda už začal chodit k šnekosyatrovi, který pracuje na tom, aby se z deprese, že neujede víc jak padesát kilometrů v hodině, vykřesal. Věřím, že mu pomůže, protože jinak se strejda rozhoduje, že půjde na operaci a nechá si vyladit výfuk… Přijde mi to nebezpečné, i když jsem šnečí zdravovědu nikdy nestudoval.

Sinead Siobhain: A zkoušela jsi ho nalákat zpátky voňavým stromečkem a leštěnkou na kapotu? Na to by mohl reagovat! – mrkne a usmívá se –

Chester Mikeyskovitá: – dívá se na Sinead trochu nevěřícně – Prosím tě, vždyť je to šnek… – vrtí nad ní hlavou a pochechtává se –

Sinead Siobhain: Chester… ale divnej! – kření se –

Chester Mikeyskovitá: Jo, no, to má po mým bráchovi. Ten je taky divnej… – odfukuje – Nedávno přišel s tím, že si bude pěstovat vlastní farmu… Teď leží u sv. Munga, protože ho pokakal krocan a on má lejnovou alergii…

Vicky Charmant: Já se na chvíli vzdálím, kdyby se už rozdali patroni a já někoho schytala, ne že začne brečet, srovnám si ho později. – s úsměvem odchází –

Chester Mikeyskovitá: A nevíte, kdy budou patrony rozdělovat? Nevím, jestli tu ještě budu… – Kouše si ret –

Vicky Charmant: Chester, no to by Ti mohl utéct a už by se vůůůbec nemusel vrátit! – straší ji –

Sinead Siobhain: Chester, ano, pan bratr vypadá jako opravdu zvláštní člověk. – směje se a pokukuje po Tess – Můj milý deníčku… – hihňá se –

Chester Mikeyskovitá: My jsme zvláštní celá rodina. – říká hrdě a zadívá se na Tess – Píšeš povídky, Tess?

Tess Boneová: – všimne si Sinouška – Ne, ne… nadpis zní „Patron vs. Patronče, kdo přežije dýl“. – usměje se a začne něco psát dál –

Chester Mikeyskovitá: – vyvalí na Tess oči – Prosím tě, máš tam nějaký statistiky ve prospěch patrončat? – děsí se, že fakt skončí na ošetřovně –

Sinead Siobhain: – brousí si nehty a trénuje výhružné pohledy –

Chester Mikeyskovitá: Á, ty vole, chci domůů k mamince! – volá v duchu a pasuje se do křesla, kreje se polštářem a hledá po stěnách hasicí přistroj –

Tess Boneová: – zasměje se a vstřícně se zadívá na Chester – Neboj, já jsem žijícím důkazem, že jsem vydržela déle jak má patronka. – mrkne na ni a vztyčí palec –

Vea Sophie Williams: – nenápadně ukazuje Chester hůlku –

Chester Mikeyskovitá: Tess, takže tvoje patronka je … kaput? – vydechne, oči na vrch hlavy – Jak jsi… dostala? – přemýšlí, jestli by se neměla od téhle slečny něčemu pořádnému přiučit –

Sinead Siobhain: – nasadí rukavičky a tváří se jako nevinnost sama – Hihi, žertíky… – hihňá se –

Sinead Siobhain: Tess, to já jen tak… aby řeč nestála. – zubí se – A vůbec, Chester má hlídacího šneka, té se tu nic nestane. – směje se –

Chester Mikeyskovitá: Sin, no jo, žertíky, ale až mi prdne cévka, tak jsem zvědavá, jak mě povlečeš někam zahrabat! – děsí se –

Tess Boneová: Chester, mudlové ji dostali dříve než já. – pousměje se –

Chester Mikeyskovitá: – kouká na Veu a říká si, že asi přichází první útok – už je ostražitá –

Tess Boneová: – hodí po Sin vražedný pohled, který se po chvíli změní v pobavený – Sinoušku, neděs nám tu jezevčátka! – otřásá se záchvatem smíchu –

Chester Mikeyskovitá: – s respektem se zadívá na Tess – Chytré, hodně chytré, předhodit patronku mudlům. To si musím zapsat! – říká si v duchu a vytahuje svůj pidinotýsek a píše si tam – Bod 1. V nebezpečí zavítat mezi mudly a nechat patronku napospas.

Jelikož jsem jí nekoukal přes rameno, tak jsem si to v tom pidinotýsku později přečetl… Víte, já ji musím takhle kontrolovat. Lidští mazlíčci jsou velice nevypočitatelní, je třeba je kontrolovat.

Chester Mikeyskovitá: Sin, jasně, hlídacího šneka… Nechci si stěžovat, ale mít za hlídače někoho, kdo mi urafne půlku prdele… Ježiš, já řekla prdel… – dá si ruku před pusu – Ehm… tak to není zrovna nejlepší bodyguard! Navíc, podívej, ta jizva je ještě živá! – strká jí před oči svůj pokousaný prstík –

Tak to bych si prosil! Já, abych svému človíčkovi, který má bránit mě a je to můj bodyguard, měl dělat hlídače?! To už jsem se mírně mračil, ale pan kolejní si toho nevšimnul, a tak nezasáhnul. A já byl příliš unavený, než bych mu to hlásal. Ale podle mého za tohle měla dostat minimálně školní trest!

Sinead Siobhain: – zašklebí se při pohledu na živou jizvu a couvne – Tak tímhle mě teda zaženeš bezpečně. – chechtá se –

Tess Boneová: – spiklenecky mrkne na Chester – Ale neboj, žluťásku, tvůj patron se Ti tu stane jedním z nejlepších přátel. – mrkne, povzdechne si a zase něco načmárá do deníčku –

Chester Mikeyskovitá: – skoro omdlí, když zaslechne výhrůžku „nějaká dobrá duše se o vás postará“ a hned se hlásí – Pane profesore, jsou nějaké vyhlídky na přežití?

Nicholas McElen: Slečno Mikeyskovitá, heh, kdyby jen na přežití! – mrkne – Věřím, že si sednete, a jak tady slečny říkají: patron se často stává vaším prvním a dobrým kamarádem. Je váš průvodce po světě a bude tady pro vás. Není se čeho bát, i váš patron chce s vámi vycházet, a takové vztahy bývají dobré. – znovu s úsměvem mrkne –

Chester Mikeyskovitá: Děkuji, pane profesore, moc jste mě uklidnil. – vděčně se usmívá –