Libergoc – 2. kapitola

UPOZORNĚNÍ: V textu se nachází násilný prvek.

Mariana se ošila. Ve vězení jí to bylo jedno, ale v Akademii jí její zraněná noha vadila. Znovu zkontrolovala obvaz kolem kotníku a nazula si boty. Pohlédla do zrcadla a lehce se usmála. Vlasy v culíku, černý rolák, černé kalhoty a černé kotníkové boty. Přesně tak to měla ráda. Připnula si hodinky a zkontrolovala, že dlouhé rukávy roláku zakrývají hlídací náramek, který jí měl ztížit případný útěk. Uchechtla se. Už večer zjistila, že náramek se dá bez problémů obejít.

Vyšla z pokoje a vydala se na svou první hodinu. Studenti se za ní otáčeli, ale jí to bylo jedno. Do počítačové učebny vešla přesně se zvoněním. Pohledem přejela stojící studenty a ušklíbla se.
„Dobré ráno. Sedněte si,“ řekla a přešla k počítači v čele učebny. Usadila se a zahleděla se do monitoru. Před ní byla třída nováčků a ona chtěla zjistit míru jejich trpělivosti. Několika rychlými kliky zkontrolovala vybavení a zabezpečení počítače, než si spustila program, který jí ukázal monitory počítačů v učebně. Následně se znovu postavila a opřela se o stůl.
„Mám pro vás úkol. Začnete nyní a výsledky mi odevzdáte po víkendu. Na úkol budete mít tedy tři dny.“ Překvapení v jejich tvářích ji pobavilo. Někteří se už začali ošívat, což její pobavení jen zvýšilo. „Jistě jste si všimli, že jsem se nepředstavila. Vaším úkolem je zjistit co nejvíce věcí o mé osobě. Jak se jmenuji, kdy a kde jsem se narodila a podobně. Každý bude pracovat sám za sebe, ale spolupráci nebráním. Věřte mi však jedno… nikdo z vás nechce mít těch informací nejmíň.“ S úšklebkem sledovala studenty, kteří zamrzli na místě.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Studenty to vytrhlo z transu a rychle se pustili do vyhledávání. Mariana přešla ke dveřím a trhnutím je otevřela.
„Madam, ředitel by s Vámi chtěl mluvit,“ zadrmolil mladíček, který stál za dveřmi. Přikývla a otočila se do třídy.
„Do konce hodiny nikdo neopustí třídu!“ zavelela, načež vyšla ze třídy a zavřela dveře. Mladíček se mezitím vypařil, a tak se za ředitelem vydala sama.
Lehce zaklepala na dveře a po vyzvání vešla do jeho kanceláře. Arnolis držel u ucha telefon a pouze rukou jí naznačil, aby se posadila. Vybrala si jedno z křesel, usadila se a přehodila si nohu přes nohu.
„Dobře, předám Vám ji,“ řekl zrovna Arnolis a podal jí sluchátko. Překvapeně se na něj podívala, ale telefon si převzala.
„Askenalis,“ ozvala se do telefonu a vytřeštila oči, když poznala hlas na druhé straně.
„Mariano, drahá, to jsem já, Lucas. Slyšel jsem, že se ti daří dobře, a jsem rád, že jsi přijala Arnolisovu nabídku. Věřil jsem, že je nezbytné, abys byla na svobodě a já tě mohl kdykoliv kontaktovat. Netušil jsem ale, že tento čas nastane tak brzy. Ve tři ráno pro tebe přijede k bráně auto a zaveze tě na Libergoc. Arnolis je již informován. Přeji ti pěkný den a prosím, předej sluchátko zpět Arnolisovi.“ Mariana beze slova předala sluchátko zpět a opustila místnost.

Přesně ve tři nula nula zastavilo před branou auto. Mariana rychle nastoupila dozadu a připnula si bezpečnostní pás. Když se auto rozjelo, pohlédla do zpětného zrcátka a usmála se.
„Dobré ráno, Thomasi. Je milé vidět po takové době známou tvář.“ Muž na předním sedadle se ušklíbl.
„Dobré ráno, Mariano. Mám radost, že kvůli tobě musím odřídit takovou štreku. Taky ses mohla přemístit.“ Pohlédla na něj s povytaženým obočím.
„Dobře víš, že se přemisťovat neumím. Nemám přeci žádné magické schopnosti. Ani kapka magie,“ zakroutila hlavou. Thomas se pobaveně ušklíbl. Oba dobře věděli, že magických schopností má více než dost.

—

Plížila se lesem a dávala si dobrý pozor, aby na nic nešlápla. Tenhle úkol neměla brát a ona to dobře věděla. Radši si měla zabalit věci a odjet někam hodně daleko. Věděla však, že to by jí vůbec nepomohlo. Oni by ji našli všude. Věděla, jak dopadl Reichl, když se pokusil o totéž. Ona sama ho vyhledala a přivedla zpět. To, co se mu stalo potom, bylo výstrahou pro všechny. Kvůli tomu jí už čtyři roky šel po krku jeho syn. Byla ráda, že je ještě stále uklizen na té podivné škole.
Než stihla udělat další krok, na ústa se jí přitiskla ruka a na krku ucítila ostří nože.
„To je za mého otce,“ ozval se jí u ucha šepot a nůž jí přejel po krku. S tichým žuchnutím dopadla na zem.

—

Na lesní cestě stálo několik policejních aut. Na mýtině, několik kroků od aut, stáli dva muži a prohlíželi si tělo zavražděné ženy. Ten v uniformě policisty si nadzvedl služební čepici a utřel si zpocené čelo.
„Sloužím tu již dvacet let, ale něco takového jsem ještě neviděl. Vy jste ale asi na něco takového zvyklý, detektive.“ Policista potřásl hlavou, zatímco druhý muž přikývl.
„Ano, v poslední době jsem podobných těl viděl tolik, že jsem si již zvykl. Vrah obětem podřízne hrdlo a nechá je někde na mýtině, kde si je jistý, že je objeví lidé venčící své psy. Tato je za poslední půlrok již šestou obětí.“ Za nimi na cestě zastavilo další auto. Z něj vystoupili Thomas s Marianou a vydali se k mužům.
„Dobré ráno. Dovolte, abych vás představil. Detektivové Thomas Jeffers a Mariana Askenalis. Thomasi, Mariano, toto je Mikael Beck.“ Thomas s Marianou si potřásli rukou s policistou. Mariana pak přešla k tělu a sklonila se nad ním.
„Přijeli jsme, jakmile se k nám dostaly fotky,“ pronesl Thomas a zahleděl se na svou parťačku. Ta se otočila a pokývla na něj. „Oběť je Josie Westová. Už několik dní po ní pátráme. Pokud dovolíte, detektive, převezmeme si ji.“ Detektiv na ně zamračeně pohlédl, zatímco policista přeskakoval mezi nimi pohledem.
„Jste si jisti, že byla…“ Větu nedokončil a pohlédl na mrtvou ženu. Thomas přikývl.
„Ano, jsme si jisti, že spadá do této kategorie.“ Detektiv přikývl. Pak pohlédl na policistu.
„Pojďme, tady již nejsme potřební. Kolegové si oběť převezmou.“ Zmatený policista nic nechápal, ale přikývl a vydal se za detektivem. Tuto oběť rád předal někomu jinému.
Mariana se rozhlédla kolem, než přešla těsně k Thomasovi.
„Už víme, kde byl James Reichl v noci. Co myslíš, kde je teď?“ zeptala se a kontrolovala své okolí. Oba dobře věděli, proč ji a proč nyní. Bylo to přesně v den úmrtí Jamese Reichla staršího. Thomas potřásl hlavou a zahleděl se na mrtvou ženu.
„Myslím, že ještě pár lidí na seznamu má.“