Za sny a za růži – 1. část

Každé město v sobě skrývá pověsti a legendy. Ty se zhmotňují a nabírají podob lidí a věcí, které, když se budeme dobře koukat, můžeme vidět a potkat… Na temném nebi zářily chladné ledové hvězdy. V dálce obklopena nicotou na jedné z nich byla růže. Nádherná rudá růže s trny a listím. Jen jedna jediná, moc dobře věděl, že tam je. Že čeká na něj, ale i kdyby ne, on si pro ni přijde. Protože ji musí mít. Vydává se opět na cestu, strastiplnou cestu ničím, jen aby ji našel, aby ji získal. Kolikrát už byl tak blízko, skoro cítil její vůni, ale přesto… Nebe se barvilo do ruda, pak do tyrkysové měděnky. Ztratil se, zase se ztratil. Utíkal dál po neexistujících cestách, bloudil v kruzích a vracel se po svých stopách, které už dávno zmizely. Nenašel nic… Vzbudil se...