Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 1. kapitola

aneb Příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru

Autor: Mrzimorský Morísek

Příběh Mrzimorského studenta, který je tak trochu jiný než ostatní. Hrozně moc by chtěl zapadnout do koleje, sbírat body, bavit se se žluťásky, ale cítí se poněkud přehlížený. Jeho svět je nelítostný boj o holý život – není snadné vyhýbat se zašlápnutí nebo zasednutí, když vás lidé ignorují. Hrdina se však nevzdává a na své pouti Mrzimorem využívá vnitřní sílu a hledá své idoly…

„Není tužeb, které by se nevešly do ulity…“ (Morison Araran Nabuchodonozorský)


Věnování:

Tento deník bych rád věnoval…

– Sobě,
protože jsem ryze statečný šnek a ušel jsem dlouhou a trnitou cestu. Ačkoliv pomalu, tak s důstojností sobě vlastní.

– Vicky Charmant,
bez které by moje Chester byla ztracená.

– Tess Boneové,
která dala tento deník mé Chester a díky tomu, že si ho můj človíček cení a chrání ho jako oko v hlavě, jsem se k němu dostal já a začal psát svůj příběh. Takže díky, Tess, bez tebe bych se nudil a nejspíš si jen tak slintal u Chester po kapsách nebo ve výstřihu.

– a Sůavovi,
který mě přijal do koleje a vzal mě na vědomí. Děkuji Ti z hloubi své ulity.

***

Zápisek č. 1
Šnek, toť vzácný tvor – nechť žije Nabuchonodozor.

Zdravím!

Jmenuji se Morison Araran Nabuchonodozorský, ale říkají mi Morísku.

Moji předci pochází z pohoří Nabuchonodozoru, ale já se vylíhl na šnečí farmě rodiny Mikeyů, Mikeyovitých a Mikeyskovitých. Jejich rod je starší než v kouzelnickém světě dochované dinosauří vejce.

Jsou trošku šílení…

Například… Chesterin bratr je alergický na bobečky. A když ho pokálel krocan, skoro umřel! Chesterin strýc Naděžda rád nosí ženské šaty a nedávno se stal Miss Šantalového háje – počkejte, co se stane, až všichni zjistí, že má vlastně mužské pohlavní ústrojí a podprsenku vycpanou ponožkami! A to by byl jen kousek toho všeho!

A jelikož Chester neví, že tenhle deník píšu, řeknu vám o nich v průběhu víc. Já je stejně mám rád. Největší oblíbenkyně je druhá nejmladší z rodu, Chester „Bakchus“ Mikeyskovitá. Dohlížím na ni, je to takový mrňavý človíček, kterého mám na starost, ale nevadí mi to. Je to celkem hodná holka, i když jí občas vybuchne kotlík.

Rád bych Vám popsal, jak jsem se jako dohlížitel dostal se svým človíčkem do školy zvané Hogwarts.cz, a ukázal vám, jak to tam vlastně chodí… Ale že jsem šnek, tak to vezmeme hezky pomalu a od začátku.

***

Zápisek č. 2
Hogwarts je vlídná škola – šnek prostě neodolá!

Cesta byla kamenitá, místy trnitá… Haha. Vlastně já vůbec nevím. Celou dobu jsem si lenošil ve své ulitě, poslouchal zvuky a funění, které ten můj človíček vydával, a bylo mi fajn.

Vím jen, že musela projít řádným pohovorem a napsat esej na téma: Moje osobní kouzlo… Nebo tak nějak. Moje paměť je rozteklá víc než slimák v soli. (Černý humor, jsem drsný, že?) Lezl jsem po okraji notebooku a přemýšlel jsem nad tím, kam se mi zatoulal můj list salátu, když jsem si všiml, jak je Chester nervózní.

Okusovala si ret a vrtěla se… Chytala se za hlavu a mumlala: „Kouzlo… Kouzlo! Bez toho kouzla mě nevezmou a já skončím u popelářů jako strejda Viktorius Mikeysek!“ Nesdílel jsem její obavy. Moc dobře jsem věděl, že se stresuje po každé, když jí o něco jde. A věděl jsem, že to zvládne…

Koneckonců, Viktorius Mikeysek skončil plešatý na farmě, kde chová jednu kozu a jeden hlávkový salát, který mu ta koza vždycky sežere. Už několikrát se pokoušel spáchat sebevraždu utopením se, ale několik let už jeho farma trpí nedostatkem vody.

Zaměřil jsem se tedy na ni a díval se, jak píše… Víte, občas nad ní musím vrtět hlavou a opravovat jí chyby. Je to ještě malá holka, ale už by se u sta šneků mohla naučit, kde se píše tvrdé a kde měkké i. Ale co, když šla spát, tak jsem si tedy máknul a ještě jednou jí to všechno zkontroloval, zjistil, že je to absolutní slizonic! A vrhnul jsem se na to po šnečím – tedy, napsal jsem to sám. (Ano, skutečně jsem já, šnek Morison, zvládnul napsat přijímací esej!) Na notebooku jsem jako doma. Ostatně, je to můj notebook. Já ho jen svému človíčkovi půjčuju.

Chester samozřejmě mou esej odeslala v domnění, že je to právě ta její špatná, a bylo nudné ji pozorovat, jak poskakuje nešťastně po pokoji a huláká, že ji nevezmou, protože na to nemá! Nebavilo mě to, tak jsem se pustil do salátu…

Za pár dní k nám přiletěla sova z Hogwarts. Přiznám se, že jsem se vážně lekl! Ale pak jsem zase vystrčil růžky a zazíral na ni… No, nesla se jako nějaká honosná celebrita, když Chester předávala pergamen, na kterém stálo…

Dobrý den,

gratulujeme k přijetí do naší školy. V příloze naleznete spěšný dopis (případně zde) ze Školy čar a kouzel Hogwarts.cz, kde se dozvíte další podrobnosti. Nyní se již můžete přihlásit do školy pod údaji, které jste vyplnili v registraci.

Pozor! Registraci musíte dokončit odpověďmi na otázky Moudrého klobouku, které budou zpřístupněny týden před rozřazovací slavností. Nemějte strach, Moudrý klobouk bude na hradě snadno nalezitelný. Bez zodpovězení těchto otázek nebudete moci být zařazeni do koleje a Vaše registrace bude zrušena. Samotná rozřazovací slavnost se bude konat v září, bližší termín bude upřesněn. Pokud budete ten den mimo školu, nic se neděje – Moudrý klobouk Vás případně zařadí i bez Vaší přítomnosti.

Nabádáme Vás, abyste si za první peníze koupili školní uniformu, jež je povinnou výbavou. Šetřte, co se dá, a kupujte pouze starší věci, jsou levnější. Myslete na to, že Vám musí zbýt nejméně 1 galeon pro zápis do řádné výuky. Další peníze můžete vydělat způsoby uvedenými ve Školním řádu.

Vedení školy Hogwarts.cz

Hned jsem ho vyblejsknul na můj myspace… Protože oni mě vzali!

A bylo to! Balil jsem si do Hogwarts, protože mně přijali! Moje esej byla schválená, ale Chester jsem nic neříkal… Nechal jsem ji, ať jede se mnou. Ani netušila, že jsem tu její esej smazal a napsal ji podle sebe. Nerad jí něco takového říkám, hned potom brečí… Člověk, no. To my šneci, my jsme jinačí!