Valentýnka od Nikolety Hudson

Občas si říkám, zda má cenu na tom světě být, když žijem, jak žijem. Kolikrát mám chuť se na všechno vybodnout, vykašlat se na všechny a někam se zahrabat. Vymazat si paměť, zůstat o samotě s naprosto čistou myslí.

A pak si vzpomenu na Tebe. Na člověka, který mi řekne, jak jsem krásná, i když jsem nemocná. Který mi nabídne rameno, když se potřebuju vyplakat. Který mě obejme, protože to potřebuju.

Na člověka, který mě drží nad vodou, při životě.

Děkuji Ti, že existuješ. Ani nevíš, jak moc jsem Tvým rodičům vděčná, že si Tě pořídili.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *