Valentýnka: Anonymní IV.
Pro Alisu de Monovou Ty víš, že nejlepší seš, každému ochotně pomůžeš. Když můžeš i když ne, ve dne i v noci, kdy jen chceš. Známe se už dlouho, i přátel tu máš nejspíš mnoho. Milá vždycky seš, usměvavá jakbysmet. Sice odjinud známe se, a i když už rok tu jsi v kuse a barvu z oranžova změnila jsi, budu ti stále „losose“ říkati. Má slova blíží se konci, jen něco dodám před zvonci, že chtěla jsem ti to jen říct, třeba ti to úsměv vykouzlí. A na konec otázku ti dám, jak se asi nazývám? Pokus máš jen jeden, a nezapomeň, že zelený had jsem mladej. Třetím rokem už tu jsem a teď pospíchám již za svým psem. Odpověď už jistě znáš a ráda mi ji...
Valentýnka od Jamese Watfara
Pro Lilien Emity Meissed a Watfarovo konto Pro Lilien Emity Meissed Kouzlem ať dnes vrba vloží, drobný lístek do tvé dlaně, do srdce ten lístek složí, slovy vtiskne přání na něj, touhu, aby dnešní den kouzelný byl jako sen, aby každá chvilka jeho nesla kousek překrásného, duše byla plná toho, co nezmůže žádné slovo… U srdce ať city hřejí, když mu tiše vyprávějí, že dneškem to není jen, lásce patří každý den. *** A druhá: Pro Jamesovo konto Díky že jsi, poklade! Snad mi tě nikdo nekrade!
Valentýnka od Charlese Purgoruse Venomiuse
Pro Draggitu Leu Ostrodrápkovou a přítelkyni Rád bych tímto poděkoval jedné dívce, která se mě ihned na začátku ujala, ačkoliv neměla nejmenší důvod. Jsem člověk, který se vždy těžko orientuje v něčem novém, a dělá mi problém poznat, kde co je. Než jsem vůbec napsal do Velké síně, tak to taky nějaký ten čas trvalo, protože jsem si nebyl jistý, zda tam mám psát formálně za postavu, či zda se tam mohou klást otázky. Jakmile jsem však napsal, tak ona byla první, kdo mi odpověděl. Zprvu jsem se zdráhal furt se na něco ptát, ale později jsem se zajímal víc a víc. Navíc díky její nesmírné ochotě jsem se mohl ptát bez toho, aniž bych si připadal jako naprostý mamlas, který nic nevěděl. Vždy mi vše ochotně vysvětlila, odpověděla a hlavně se s ní dalo a dá povídat...
Valentýnka od Eleanor Blackfoot
Lidé si dávají valentýnky. Ale proč vlastně? Když se nad tím trochu zamyslím, řekla bych, že někdo valentýnku posílá prostě ze zakotvené tradice. Někteří z nás ani neví proč. Ano, samozřejmě že z lásky nebo vděku, ale neví, proč to dělají. Proč leckdo soutěží o počet valentýnek? A proč je někdo smutný z toho, že nějakou nedostal? Láska, co to vlastně je? Pro někoho krásná věc, která vyplňuje jeho srdce. Někdy je vnímána jen jako chemická reakce. Někdy ničící zbraň. Každý vnímá svět jinak, ale něco máme všichni společného. Každý po něčem touží, nemusí to nijak dávat najevo, ani o tom nemusí vědět. Mnoho lidí pomáhá plnit tato přání a nejhlubší touhy. Mezi nimi jsi také ty, proto ti chci touto ( možná trochu neobvyklou) cestou z hlouby srdce poděkovat. Každý den mi...
Valentýnka: Anonymní III.
Pro Olivera McCollina Milý pane Olivere, smutný povzdech z úst se dere, když si člověk vzpomene, jak v kolejce červené s námi jste se dříve smál, teď však jste se vydal dál – pláče Dáma buclatá, kdeže jest Vaše pata. Vaši cestu fialovou, na níž „panem“ vás teď zovou, kéž lemují vonné růže. Nechť je nikdy nepřemůže plevel z hory povinností, který nudu a šeď hostí, kéž je trny nezmrzačí – vždyť ty květy lásku značí.