Strašidelný výlet

Jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly, že se vydáme na výlet. Plánovaly jsme, že výlet potrvá 3 dny. Jenže to jsme ještě netušily, co nás čeká.

První den jsme se vydaly na hrad, o kterém se říkalo, že tam straší. Rozhodly jsme se na hradě přespat. Byla půlnoc a já uslyšela kroky. Dveře, které byly předtím zavřené, byly najednou otevřené. Vzala jsem do ruky baterku a rozsvítila ji. Posvítila jsem na jedno místo a spatřila mlžnou postavu. Duch se díval naším směrem a pak najednou zmizel. Šla jsem se podívat, co to leží na zemi. Vzala jsem lístek a tam stálo: Zmizte co nejdřív. Blíží se nebezpečí. Vzbudila jsem kamarádku a v tu chvíli se to stalo – vydaly jsme se prozkoumat hrad v noci! Jenomže tam nás nebojácnost přešla, neboť baterky ve svítilně byly jak na potvoru vybité.
„To sis nemohla vzít náhradní?“
„Já je měla, ale asi mi někde cestou vypadly.“
Nebylo vidět na krok a zvuky se stále přibližovaly. Najednou začíná pršet a ve svitu měsíce se objevuje silueta postavy stojící na hradbách.
„Pane bože, co to je?“
Postava zahalená v plášti seskakuje a žene se za námi. Okamžitě jsme vzaly nohy na ramena a utíkaly se schovat. Schovaly jsme se za polorozbořenou zídku. Postava zmizela a my se podívaly za sebe. S hrůzou jsme vykřikly a daly se na útěk. Jenže tu nás obklíčil kruh postav zahalených v pláštích. Pak jsme omdlely hrůzou a také vyčerpáním.

Druhý den ráno jsme se probudily v hradním sklepení. Celý den jsme prozkoumávaly okolí a bály se, co přijde v noci. Usnuly jsme a tu nás probudilo odbíjení hodin na zdejším kostelíku. Odbila půlnoc. Kamarádka Veronika rozsvítila baterku a postavy v pláštích se objevily znovu. Svázaly nás a odváděly do hradního sklepení. Tam jsme spatřily trůn a na něm seděl jejich vůdce.
„Tady jsou ti vetřelci, můj pane!“ oznámila svému vůdci jedna z postav. Vůdce si nás prohlédl a přikázal jednomu ze svých společníků, aby nás přivedl blíž. Tu se objevilo ostré světlo a do sklepení vešel nějaký pán. Chvíli bylo úplné ticho a pak vůdce vytáhl hůlku a ten pán také a začal souboj. Vysílali na sebe všemožná kouzla a to poslední zasáhlo vůdce postav. Ten se rozpadl v prach a jeho společníci zmizeli. Pán nám pomohl na nohy a my mu poděkovaly za záchranu.
„Není zač. Kdybych nepřišel, už byste nebyly mezi živými. Jsem ochránce tohoto hradu a vy jste mi pomohly zničit mého nepřítele, který chtěl tento hrad ovládnout černou magií. Děkuji za vysvobození,“ poděkoval a zmizel navždy.

Následující den jsme se vrátily domů a dozvěděly se, že na hradě už nestraší. Nemohly jsme však zapomenout na našeho zachránce, který nás vysvobodil z pekla. Rodiče nám zprvu nevěřili, ale pak nám potvrdili to, co jsme zažily. Stalo se jim to samé, když byli mladí a měli před svatbou. Na strašidelný výlet s kamarádkou nikdy nezapomeneme a budeme tento příběh vyprávět svým dětem a ony zase svým dětem. Tento příběh se bude vyprávět po celé věky.

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová