Na kolejích stával dům
Na kolejích stával dům z prázdných vagonů černých koní z prázdných snů ještě loni voněl po láskách voněl po ohni Kde jsou ty časy bílých ptáků zpěvu, ohně a táboráků kde je ten muž s černou kšticí co lovil život na udici a vždy zůstal mu jen černej sen a v kabátě prázdný den Na kolejích stával dům dnes chybí i kolejnice zůstala už jen žízeň v mlze a pár mincí s dírou v kapse a pár kapes bez mincí Osudů prázdné boty v černých snech týhle sloty kde hledat život bez záplaty kde hledat dým bez ohňů Na kolejích stával dům a v něm vodka a rum kolem příslibů stovky jak much u žárovky pak už jen prázdná židle kde seděl muž s černou kšticí co lovil život na udici a vždy mu zbyl pouze černý...
Zimní romance
Zvonil telefon. „Prosím,“ pronesla jsem do telefonu. „Dobrý den, tady Skupa. Mohla byste dnes dorazit na poradu? Ve dvě hodiny?“ „Samozřejmě, budu tam,“ odpověděla jsem. Telefon jsem položila na polici a zamotala se mi hlava. Věděla jsem, co se bude dít, a dobře mi nebylo. Pracovala jsem na benzínce za městem. Naši nejčastější zákazníci byli řidiči kamionů. Většina přišla na kafe, popovídat si a pak šli spát do auta. Jenže jednoho večera přijel jeden řidič, kterého jsme všichni dobře znali, a přišel s tím, jak je zmrzlý, že mu přestalo jít topení a teď že to nikde neopraví. Nějakou tu chvilku jsme si povídali, a protože venku bylo půl metru sněhu a mráz byl něco kolem -20 °C, rozhodla jsem se udělat věc, která byla proti...
Jednou slunce nevyjde
Slunci hrajou pohřební však není to konec dní ještě můžem tancovat! Vína na džbán poslední v temně temném poledni si (nej)krásnější akrobat na stříbrné niti dětství.
Vlkodlačice Karmen
„Auuuuu,“ zavyji na měsíc a vracím se do lesa. Je úplněk – chvíle, kdy se ze mě stane něco magického. Ano, jsem vlkodlak. Každou noc se měním, i když nechci. Nebolí to – je to jako když si svlékáte oblečení. Trvá to chvíli, ani ne minutu a je to. Přála bych si být normální, ale nemohu. Můj velice dobrý přítel Marc se snaží vytvořit pro mě lék, ale já mám strach, že ho zakousnu, proto se k němu přibližuji pouze dopoledne. Jsem doma, ve svém pelíšku pro mé vlkodlačí pudy. Každou noc takhle ležím a pozoruji nebe. Každý den je na něm milión hvězd, které se blýskají jako malé plamínky, ale měsíc tomu dominuje. Je jako král mezi milióny obyvatel ve vesnici. Takové noci miluji. I když nejsem člověk, dokážu si to vychutnat. Je ráno, já se probudím...
Sen
Není cesty z toho místa, kam jsem došla za pár let, nevěřím, že se odsud dostanu, že se vrátím někdy zpět. Má duše se rozplývá, mysl se ztrácí, strádám realitu, ale démon duši nenavrací. Má Naděje umírá, mé sny budou vadnout, že se vrátím někdy domů a tiše budu stárnout.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
