Přístav zapomenutých přání

Loď snů proplouvá tichou nocí, do dávného přístavu míří. Do zapomenutých míst se vrací, ke spícím přáním se blíží. Kdysi dávno tady kotvívala, v těchto hlubinách dříve snila. Tady v dětství se usmívala, v hlubinách snů šťastná byla. S jednorožcem v oblacích závodila, toužila po těle mořských víl. V kouzelné lesní chaloupce žila, v srdci měla vyrovnaný mír. Vzpomínání je bolestivé… Zářivé dětství zapadalo, přístav se utápěl v samotě. A každé přání náhle stálo v zapomenuté temnotě. Víly se náhle proměnily v pouhé neexistující bytosti. Polapily ji módní síly, zmizely upřímné radosti. Nechtěla už s jednorožcem závoditi, nepřála si být mořskou pannou. Přání v chaloupce na kraji lesa žíti se stalo vzpomínkou neznámou. Přání vrátit se zpět je živé… Dávný...