Lyrika a smutek


Dívka kráčí po chodníku,
boty v ruce sevřené,
balancuje po patníku,
paže jemně zjizvené.
Přemýšlí o svém životě,
který nemá smysl,
náhle spatří malé kotě,
upře na něj mysl.
Kotě leží schoulené
jak nejkrásnější klubko,
oči stále zavřené,
svítí na něj slunko.
Pohne se a stále sní,
sní svůj krásný sen,
děvče smýšlí, co jen smí,
snad pohladit jej jen.
Dotkne se jemné srsti,
křehké jako pírko,
cítí vůni vonné masti
a opráší mu smítko.
Zdvihne kotě,
hladí jej
a poprvé v životě
šťastná trošku je jen.

Post Views: 131
Autor : dne 11/13/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *