Poslední sbohem

Jedná se o double drabble, tedy povídku o přesně dvou stech slovech. Slzy se mi vkrádají do očí a netuším, co říct. Koukám na tebe, opřená o protější box a přemýšlím. Proč zrovna ty? Proč ze všech tvorů na světě je to zrovna tvůj osud? Máš mnohem větší cenu než kterýkoliv člověk. Přes čtvrt století jsi lidem věrně sloužila, ale ti, co o tobě rozhodují, jako by na to teď zapomněli. Nebo byli zaslepeni a nerozhlédli se kolem sebe. Nekoukli se na jezdce, z nichž většinu jsi tak trpělivě učila a byla pro ně tím nejlepším učitelem, který jezdec může mít – věrným, svéhlavým koněm. Jenže ty doby jsou pryč a ty jsi zestárla. Už nejsi ta mladá klisna, která cválala ve výběhu. Ne, tvá srst zbělala a černá hříva zešedla. Dolní pysky jsi už nedržela zpříma. Přesto jsi...

Autor : dne 10/30/2012 | Ze STOklas | 0 komentářů

Kapitola první: Marlock

Marlock je podnikatel z Irska (alespoň to o sobě říká). Vyrobil a poslal do oběhu dvě počítačové hry. Jedna se dostane do rukou Martymu a Jackovi. Doma to Martyho vcucne do počítače a hned na začátku se pozná s krásnou dívkou Stellou z Anglie. Ta získala druhé vydání hry. Podaří se jim překonat všechny mise a zarazit tak přicházející konec světa?Bylo pět minut před půlnocí. V Central parku bylo prázdno až na jeden zamilovaný pár. Těsně nad zemí se snášel mlžný opar. Tato romantická atmosféra vylákala tyto dvě hrdličky na noční procházku. Nebyla to jen romantická atmosféra, měla v sobě i něco hrůzostrašného, co by jen málokdo dokázal popsat. Zamilovaný pár se usadil na lavičku. Muž se rozplýval nad svou vyvolenou, ale ta si ho nevšímala. Upírala svou pozornost do...

Autor : dne 10/28/2012 | Krutá hra | 0 komentářů

Občas

Občas se někdo ptá: Proč to děláš? Občas si někdo říká: Děvče, ty se máš! Občas to nevypadá dobře, avšak ty jsi tam nahoře. Občas to jde špatně, však nemáš se tak hrozně. Občas se však dějí věci, špatné, či dobré? Občas se láska objeví, či múza básníka políbí. Občas se ti žije zle, však dokud je naděje, všechno tvé zas žije. A to, co vzniklo zaniká. Občas zase vyjde ven, stejně jako nový den. Občas se však stane…

Autor : dne 10/24/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Tmavomodrý květ

Historický kontext: Romantismus, Německo – poezie modrého květu. Květ je symbolem životního snu, všeho po čem toužíme a čeho chceme dosáhnout.Snad říká se: „Ten život je jen jmění, práce, nervy a krutost jakbysmet.“ Avšak tvrdím, tohle život není, ten můj je tmavomodrý květ. Říkejte si kdo chce co chce, já jsem však jak Salome, svůj květ si najdu přece lehce, ať už rychle nebo ne. Jen vyzývám vás, kamarádi, pozdvihněte oči své, neb kvítky se vám posmívají rovnou – přímo před nosem.

Autor : dne 10/22/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Red Rose – první část

Ahoj, jmenuji se Sydney. Je mi 17 a bydlím Applewoodu, malé vesničce nedaleko Londýna. Ve středověkém světě existuje jedna utajená skupina lidí, kteří si říkají Alchymisté. Míchají lektvary, uzdravují lidi a pomáhají všem v nouzi. On vlastně za zástěrkou vašeho středověkého světa existoval ten náš. A nejen v Applewoodu. Na celém světě je plno takových utajených městeček. Lidé nám ve skutečnosti nevěří, považují nás za podvodníky. Avšak nevěří ani na elfy, skřítky a, jak oni říkají, ježibaby. Ale všichni tito existují. Jediný, kdo se za Alchymistu jen vydává, je jeden podvodník jménem Jeffery Ingham. Je to černovlasý muž středního věku, který nosí na levém oku monokl. Jeffery je synem známého kováře, nejbohatšího muže v našem městečku, a před lidmi se prezentuje...

Autor : dne 10/20/2012 | Ze zámku Feérie | 0 komentářů